Horké počasí, které opakovaně zakoušíme během astronomického léta, se v období prázdnin bude vyskytovat často. Není proto od věci mít na paměti rady lékařů, jak se při extrémně vysokých teplotách chovat, abychom předešli zdravotním komplikacím a léto si užili v co největší pohodě.

Na nejčastější otázky, které si v létě v souvislosti se zvládáním veder klademe, odpovídá MUDr. Milan Čech, primář Interního oddělení pražské Nemocnice Na Homolce.

ilustrační foto / Freepik

Jaká jsou základní pravidla chování v horkých dnech?

Ta základní jsou tři. Je třeba:

1. Dbát na dostatečný pitný režim. Denně bychom měli vypít kolem tří litrů tekutin, nejlépe v podobě nesycené minerální vody nebo mírně oslazený ovocný čaj. Sycené nápoje snadněji zaženou pocit žízně, což je jistě příjemné, nicméně nás to vystavuje riziku, že celkové množství vypitých tekutin bude nedostatečné. Nápoje s obsahem kofeinu či sladké džusy nejsou v horkých dnech vhodné.

2. Omezit pobyt na slunci na nezbytně nutnou dobu. Nemůžeme-li se pobytu na slunci vyhnout, je nutné během něj používat opalovací krém s vysokým ochranným faktorem a zejména při delším pobytu používat také pokrývku hlavy.

3. Plánovat větší fyzickou aktivitu na ranní či podvečerní hodinu, kdy teploty a sluneční záření nedosahují svých maxim.

Co to je úpal a jak ho léčit?

Úpal je nemoc z přehřátí. Nemusí být důsledkem působení přímých slunečních paprsků, postačuje horké, dusné počasí s vysokou vlhkostí vzduchu. Projevuje se slabostí, nejistou chůzí, zástavou pocení, horká a suchá kůže, člověk může i omdlít (typicky například v přeplněném, dusném dopravním prostředku). Postižený může mít pocit obluzení, zmatenosti, úzkosti, mohou se dostavit i křeče. Jako první pomoc je nutné přemístit postiženého na chladné místo, uvolnit mu oděv a dát jej do polohy vleže se zdviženými dolními končetinami. Vhodná je chladná koupel nebo alespoň otírání pokožky chladnou vodou. Je-li pacient zcela při vědomí, musí mít dostatečný přísun studených tekutin. Ve vážnějších případech je nutné přivolat lékařskou pomoc.

Úpalu lze nejlépe předcházet nošením vzdušného, volného oděvu chránícího před účinky slunečních paprsků, častým sprchováním nebo omýváním chladnou vodou, dostatečným příjmem tekutin a omezení fyzické námahy.

Co je to úžeh?

Úžeh vzniká při pobytu na přímém slunci, zejména s nekrytou hlavou. Organismus se přehřeje kvůli působení slunečního záření. Větší riziko vzniku úžehu mají lidé se světlou pletí. Vlivem slunečního záření pokožka zrudne, může se až spálit a někdy se dokonce vytvoří puchýře. Postižený trpí bolestí hlavy, celkovou nevolností, zvrací, má mžitky před očima. První pomoc i prevence je stejná jako při úpalu.

Obecně platí, že by se lidé neměli vystavovat polednímu slunci mezi 11. až 14. hodinou, pamatovat, že sluneční paprsky pronikají i mraky a slunečníky.  Nutné je na kůži používat prostředky s dostatečným ochranným faktorem.

Jak reagujeme na přechody s velkými teplotními rozdíly?

Lidské tělo se snáz přizpůsobí vyšší teplotě, která narůstá postupně. Vzestup teploty způsobí rozšíření všech cév v kůži, organismus začne vylučovat ve zvýšené míře pot a jeho odpařováním se ochlazuje. Pokud se však ohřívání děje velmi prudce, nemusí se oběhový systém s náhlým rozšířením cév vyrovnat a člověku může výrazně klesnout krevní tlak. V takovém případě se člověku může zatočit hlava, udělá se mu nevolno, případně omdlí. První pomoc spočívá v tom, že se pacient položí a zvednou se mu nohy do zvýšené polohy. To ostatně platí obecně pro všechny situace, kdy se člověku náhle sníží tlak.

Kteří zdraví lidé jsou vedrem ohroženi nejvíce?

Skupin obyvatel významně ohrožených nedostatkem tekutin (dehydratací) či zhoršením (dekompenzací) jejich stavu najdeme hned několik. V první řadě je třeba věnovat vyšší pozornost dětem. Děti samy nechápou zdravotní rizika spojená s horkým letním počasím, a tak je povinností dospělých dohlédnout na to, aby dodržovaly základní pravidla režimu v horkých dnech. (Viz první otázka a odpověď).

Druhou, stejně ohroženou skupinou, jsou senioři. Ti mají obecně sníženou vnímavost k pocitu žízně, takže u nich snadněji nastane těžká dehydratace, která v kombinaci s jejich chronickými chorobami může končit i kolapsem, či zhoršením celkového stavu, často až s nutností hospitalizace.

Pro které pacienty je vedro obzvlášť velkou zátěží?

Z našich pacientů, kteří špatně snáší horké letní počasí, jistě stojí za zmínku kardiaci (pacienti s ischemickou chorobou srdeční a chronickým srdečním selháním) a diabetici, zejména pak ti závislí na inzulínu. Horké počasí představuje značnou zátěž organismu a to zvláště kardiovaskulárního aparátu. Tělo, ve snaze udržet tělesnou teplotu v mezích normy, reaguje na horko roztažením periferních cév (vazodilatací) a pocením. Roztažení cév vede k tomu, že srdce musí vynaložit mnohem větší úsilí na zachování přiměřeného krevního tlaku., což jej extrémně zatíží.

Řada kardiologických pacientů navíc užívá v chronické medikaci léky ze skupiny tzv. diuretik. Léčba těmito močopudnými léky umocněná o velké ztráty tělesných tekutin v horku, v kombinaci s nedostatečným pitným režimem, způsobuje dehydrataci a může vést až k významnému zhoršení ledvinných funkcí. Časté jsou i minerálové rozvraty – tedy nedostatek minerálů v těle, které odcházejí s potem. Ty vznikají zejména v případě, kdy jsou ztráty tekutin hrazeny jen čistou vodou či na minerály chudými roztoky, například čaji. Proto je třeba ve vedru pít více minerálních, nesycených vod.

Na co si ve vedru musí dát pozor diabetici?

Diabetici, zejména ti na léčbě inzulínem, by měli věnovat zvýšenou pozornost pravidelné a dostatečné stravě a při případném menším množství jídla adekvátně tomu upravit dávky inzulínu. Pokud se tak nestane, vystavují se riziku vzniku hypoglykemie, která má pro organismus řadu neblahých důsledků. Diabetici musí rovněž věnovat zvýšenou pozornost skladování inzulínových per a jejich náplní. Vysoké teploty inzulínu škodí, mohou jej zničit a aplikace závadného inzulínu pak může mít za následek závažnou dekompenzaci cukrovky. Leckdy je pak třeba pacienta hospitalizovat.

zdroj: článek vznikl ve spolupráci s MUDr. Milanem Čechem, primářem Interního oddělení pražské Nemocnice Na Homolce