Když mi dcera oznámila těhotenství, byla jsem šťastná. Celé těhotenství je ukázkové, vše probíhá ve zdraví a hladce. Víme, že to bude kluk a tak se prvního vnoučka nemůžu dočkat. Ale dcera mi dělá starosti. Měla samozřejmě spoustu času studovat internet skrz na skrz a neoblomně se postavila na stranu neočkujících maminek. Pořád doufám, že po porodu změní názor a vnoučka nakonec naočkuje, ale zatím se tak netváří.

Já už mám své mateřské období dlouho za sebou a přiznám se, že se vůbec neorientuju v tom, jak to s dnešní očkovací povinností je. Ale ono je to v podstatě úplně jedno, jestli to povinnost je, nebo není. Nerozum mojí dcery je to, nad čím já osobně kroutím hlavou. Kdyby to ještě bylo v mezích a tak nějak normálně, kdy například něco naočkovat nechá, něco méně důležitého nenechá, tak dobrá. Ale někdy mi to u dcery přijde jako touha na just neočkovat jen proto, že je to prý její právo.

ilustrační foto / Freepik

Vnouček ještě není na světě, ale už teď dcera dokolečka mluví o tom, že očkování je škodlivé, jsou nežádoucí účinky, že pokutu si klidně zaplatí, a já jsem prý sto let za opicemi. Ano, možná dokonce opravdu i těch sto let za opicemi jsem, ale myslím, že některé věci se nemění. Například důvěra v pediatra, v medicínu, nebo také to, že dítě vám do některé školky nevezmou, pokud není očkované. Když jsem dceři toto řekla, vyrukovala na mě ihned s dalšími padesáti variantami, které jsou prý sice netradiční, ale možné. Pochytila jsem z její řeči snad jen nějakou jinou skladbu očkování, jiný charakter a aplikaci až v pozdějším věku. Znovu opakuji, že já se v tom absolutně nevyznám, ani po očkovacích informacích nepátrám, ale absenci selského rozumu vždy považuju za jisté nebezpečí. Kdykoliv na ni udeřím s tím, jestli si uvědomuje rizika, je velmi dotčená. Její dítě, její práva, ale povinnost žádná. Snažím se jí vysvětlit, že tady nejde o právo, ale o bezpečí vlastního dítěte. A tam vždy narazíme. 

Dceři očkování nebezpečné přijde, mně nikoliv. I když se doba mění, základní očkování jistě mají svůj důvod. Osobně jsem se opravdu nikdy s vedlejšími účinky očkování nesetkala a dcera také ne. Dokážu i pochopit, že rodič snad má opravdu právo nedat dítě očkovat, ale pramení to zřejmě z nějaké skutečné informovanosti, ne protože se to dočtu na internetu, a postavím si ze zajímavosti hlavu. Myslím, že diskuze s pediatrem je nejspolehlivější a až pak se v klidu maminka rozhodne, jestli miminko naočkuje. Nemám nic proti vlastnímu rozhodnutí, ale cítím, že dcera to dělá jen proto, aby nešla s davem.

Ještě trochu spoléhám na zetě, který může svou ženu přimět se nad tím vším alespoň zamyslet, ale moc tomu nevěřím. Když si máma vymodleného dítěte cokoliv usmyslí, nepohne s ní nikdo.

Eliška, 57 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.