Když jsem se seznámila se svým manželem, měli jsme oba jasnou představu o naší budoucnosti. Chtěli jsme rodinu. Máme tak dvě krásné děti, přičemž jedno je školní a jedno školkové, finanční problémy nemáme, a přestože náš byt není velký, je velmi útulný a dosud nám to stačilo. Nicméně v poslední době se mé myšlenky stále více upínají k touze po třetím dítěti. Manžel však toto mé přání nepodporuje a důvodem je údajně náš malý byt. Myslím si však, že jde jen o zástěrku a byt je pouze výmluva.

Když jsme spolu začínali, měli jsme jasno v tom, jak chceme vést náš život. Oba jsme se shodovali, že budeme mít děti, byť konkrétní počet nikdy řečen nebyl, to je pravda. S naším bydlením jsme byli vždy spokojeni, i když jsme věděli, že prostor je omezený. Náš byt je sice malý, ale v úžasné lokalitě, nádherně světlý, hřiště máme před panelákem a kamkoliv potřebujeme jít, je to kousíček. Doteď vše všem vyhovovalo, ale najednou, když jsem začala přemýšlet o třetím dítěti, je náš byt nedostačující. Alespoň to se mi snaží namluvit můj muž.

ilustrační foto / Freepik

Nedávno jsem se s manželem toto téma pokusila otevřít znovu. Snažila jsem se mu vysvětlit, jak moc bych si přála ještě jedno dítě. Mluvila jsem o tom, jak by to mohlo obohatit náš život a přinést do naší rodiny ještě více radosti a lásky. Manžel mě ale překvapil svou tvrdou a okamžitou reakcí. Jeho odpověď byla jasná a rozhodná. Přišlo rezolutní NE! Zdůvodnil to tím, že náš byt je moc malý na to, aby v něm pohodlně žila rodina se třemi dětmi. Argumentoval tím, že bychom se v našem současném prostoru necítili komfortně a že by to mohlo negativně ovlivnit kvalitu našeho života i vztahu. Chápala jsem jeho obavy, ale zároveň jsem se nemohla zbavit pocitu, že by to mohlo jít i jinak. Láska a rodina by měly být přednější než otázky prostoru. Který koneckonců zas až tak malý, jak můj muž tvrdí, není. Máme čtyřpokojový byt, který sice ano, opravdu není obrovský, co se metrů týče, ale mini garsonka to také není. Místo pro jedno dítě by se tu rozhodně ještě našlo.

Mluvili jsme o různých možnostech, jak by to mohlo fungovat. Navrhovala jsem, že bychom mohli najít efektivní způsoby, jak náš prostor lépe využít. Možná udělat nějaké úpravy nebo přestavby. Ale manžel byl a je neústupný. Stále trvá na tom, že náš byt je pro třetí dítě příliš malý a že bychom měli zůstat u našich původních plánů. Podle mého názoru ale zpohodlněl a do dalšího dítka se mu nechce kvůli tomu, že by to všechno bylo zase trošku náročnější na čas, kterého jsme teď zase pro sebe začali mít o něco víc.

Tato situace mě opravdu trápí. Ve všech ostatních ohledech je náš vztah úžasný. Manžel je skvělý otec a partner a ve většině věcí jsme na stejné vlně. Ale v tomto ohledu se nemůžeme shodnout. Mrzí mě, že můj muž nechce vyslyšet mé potřeby a další dítě odmítá. Mám za to, že by miminko naši rodinu ještě více stmelilo. Můj manžel je však toho názoru, že další prcek spíše naruší harmonii našeho vztahu.

Často se k našemu problému vracím a snažím se najít řešení. Vím, že bychom se mohli pokusit najít větší byt, ale to by znamenalo velkou finanční zátěž a změnu životního stylu, na kterou asi nejsme připraveni. Rozumím tomu, že manžel by musel změnit práci a děti školu a školku. To všechno chápu, ale když se chce, vše jde. Zároveň si ale také dobře uvědomuji, že bych neměla své touhy ignorovat jen proto, abych udržela klid v rodině.

Naše diskuse na toto téma tak vždy končí stejně. Manžel zůstává pevně na svém stanovisku a já se cítím rozpolcená mezi svou touhou po dalším dítěti a snahou respektovat jeho názor. Nevím, jak tuto situaci vyřešit, ale jedno vím jistě. Žena by měla být tím, kdo má právo rozhodnout, jak to s dalším dítětem bude.

Dominika, 36 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.