Legendární filmová komedie Zdeňka Trošky Slunce, seno, jahody letos slaví 40 let od své premiéry. Komedie, která se natáčela v letech 1982 až 1983 v jihočeských Hošticích se stala doslova filmovým hitem a fenoménem a její sláva trvá dodnes! Právě úspěch Slunce, seno, jahody dal navíc vzniknout dalším dvěma pokračováním. Slunce, seno, jahody tak skutečně vše odstartovaly! Připomeňme si společně 10 největších zajímavostí, které se k filmu Slunce, seno, jahody vážou a které jste možná ani nevěděli… 

Slunce, seno, jahody jako hozená rukavice

Je skoro pravidlem, že všechny velké hity, ať už hudební, filmové nebo třeba i vědecké objevy, vznikají téměř náhodou. Nejinak tomu bylo i s filmovou komedií Slunce, seno, jahody. Na počátku 80. let totiž na každoroční schůzi v Barrandovských ateliérech pronesl Zdeněk Troška námitku, proč dovážíme italské komedie, když si je můžeme natočit sami. Odpovědí mu byla prakticky „hozená rukavice“, kdy mu tehdejší ředitel Barrandovských filmových ateliérů řekl, ať si teda nějakou komedii natočí.

původních fotek z natáčení pořízených v letech 1982 - 1983 / Alena Červená

Slunce, seno, jahody v duchu rodinného filmového sitcomu

V nespočtu rozhovorů se následně režisér a autor scénáře Zdeněk Troška nechal slyšet, že situace, které se filmem jako zlatá nit linou, nemusel nijak vymýšlet, že vycházely z jeho života, rodiny, doby a dění, které v Hošticích prožívali. To potvrzovala i jeho maminka, která jako jedna z prvních četla scénář a po jeho dočtení doslova spráskla ruce a prohlásila: „No, taky jsi tam nemusel o nás všechno psát.“

Jako stará Škopková odjel na posteli muž

Jedna z nejlegendárnějších a nejzapamatovatelnějších částí filmu Slunce, seno, jahody je scéna, kdy stará Škopková odjíždí na své posteli z dvorku až na Hoštickou náves. Málokdo ale ví, že v této scéně je ve skutečnosti pod peřinou muž, který celou postel řídí a přibržďuje.

Stížnost Československých drah až na Barrandov

Podobně legendární, jako je scéna s postelí staré Škopkové, je i úvodní scéna ve vlaku, kdy musí cestující přesednout na opačnou stranu a vyvažovat, aby se vlak nepřevrhl. Ve filmu efektní scéna, která diváky výtečně pobaví. Stejný smysl pro humor však nesdílelo vedení tehdejších Československých drah, které po premiéře zaslalo na Barrandov, přímo do rukou generálnímu řediteli filmových ateliérů, stížnost, ve které stálo, že nikde v tehdejším Československu nejezdí vlak, ve kterém by cestující byli nuceni si přesednout, aby se nepřevrátil.

Fredy Heleny Růžičkové jako filmový pes Piňda

Kdo by si nepamatoval slavného filmového psa Pinďu, který se ve Slunce, seno, jahody objevuje? Ten však nevzešel z castingů, ale byl skutečným psem Heleny Růžičkové, který se jmenoval Fredy.

Místní drbny ve filmu i ve skutečnosti

Film Slunce, seno, jahody, ale i další dvě pokračování se jen hemží místními drbnami a babkami. Tyto malé role a komparz pak skutečně hrají místní Hoštické důchodkyně. Nakonec, vzhledem k tomu, že Zdeněk Troška ve vesnici vyrůstal nepředstavovalo pro něj problém je pro natáčení přemluvit. Když si navíc přičteme, že za natáčecí den dostávaly honorář 120 Kčs a tehdejší důchod byl zhruba 380 Kč, měl často dle svých slov pocit, že běhají, jako kdyby snad ani nohy neměly.

První filmová role a náhodou hlavním představitelem

Slunce, seno, jahody má dvě výrazné mužské postavy. Těmi jsou Venca v podání Broňka Černého a Šimon Plánička v podání Pavla Kikinčuka. Pro oba byl film svým způsobem výjimečný. Pro Pavla Kikinčuka znamenal první filmovou roli, a i přesto, že se následně nechal slyšet, že v dalších pokračováních hrát nebude, objevil se o řadu let později například v Troškově komediální trilogii Babovřesky nebo v jeho pohádce Nejkrásnější hádanka. Broněk Černý se pro změnu k roli Venci dostal shodou okolností, tak, že se jel pouze podívat na komparz.

Píseň Karla Černocha Slunce, seno, jahody vznikla až po premiéře

Komedii Slunce, seno, jahody má dnes drtivá většina diváků spojenou i s ústřední melodií a stejnojmennou písní v podání Karla Černocha. Píseň Slunce, seno, jahody, pod níž je jako skladatel podepsán Karel Vágner a textař Petr Markov vznikla ale až po premiéře v roce 1984. Dodnes je však s filmem spojována a tradičně je zařazována na pravidelné kompilace letních hitů.

Slunce, seno, jahody kvůli cenzuře o 10 minut kratší

I přesto, že jde o komedii nesmíme stále zapomínat, že se v době vzniku filmu nacházíme v letech 1983 – 1984, kdy naplno zuřil komunistický režim a cenzura. Při finálním schvalování tak z filmu kvůli cenzuře muselo být vystřiženo 10 minut. I to je důvod, proč je stopáž Slunce, seno, jahody jen nezvyklých 83 minut. Z filmu musely zmizet scény, kde s mluvilo o tom, že Šimon Plánička je špión a diverzant a výrazně sestříhány byly i scény odehrávající se okolo faráře Otíka. Ty se pak z části podařilo využít do dalších dílů Slunce, seno nebo je pro pokračování přetočit.

Slunce, seno, jahody bez oficiální premiéry

Ačkoli film cenzurou prošel a oficiálně to odneslo „jen“ vystřižených 10 minut, dalším zásahem cenzury byly restrikce, které se vztahovaly k premiéře. Film totiž v roce 1984 neměl žádnou oficiální premiéru. Byl jen takzvaně v tichosti uveden do jednoho pražského kina. Ani to nic nezměnilo na diváckém zájmu a faktu, že jej v kině navštívilo přes 3 350 000 diváků.

Navíc, i to je důvod, proč se na letošním festivalu Slunce, seno 40, který se uskuteční v Hošticích 6. července návštěvníci dočkají obnovené premiéry po 40 letech. Dokonce přímo za účasti režiséra Zdeňka Trošky i hlavních představitelů jako je Jiří Lábus, Jaroslava Kretschmerová, Boněk Černý, Pavel Kikinčuk nebo autora hudby Karla Vágnera a dalších.

zdroj: festival Slunce seno