Jak na to, abyste na zahrádce nemuseli pořád něco zalévat, plít, okopávat, hnojit nebo postřikovat proti škůdcům? Vytvořit si přírodní zahrádku. Je to nejen příjemnější než klasická zahrádkářská „otročina“, ale také mnohem ekologičtější, takže veškeré zobání, které na takové zahrádce sklidíte, bude „bio“, a navíc pomůžete přírodě, protože na svém pozemku vytvoříte oázu pro všelijaké (často i ohrožené, hezké a milé) rostliny a živočichy, kteří už v naší krajině pomalu nemají kde bydlet.

Vyjděte naproti přírodě aspoň do půli cesty. Prohlédněte si místa, kde příroda dlouhodobě hospodaří po svém a která jsou zároveň i hezká, třeba takový okraj lesa, který přechází v květnatou louku. To bude váš vzor. Uvidíte tam různě vysoké rostliny v několika patrech – od nejvyšších stromů až po nízké bylinky, a hlavně nikde nebude žádná obnažená půda. Ta je totiž naprosto nepřirozená, odpařuje se z ní spousta vody a znamená také neustálý boj s plevelem.

foto / Freepik

Zahrádku byste tudíž měli mít co nejzarostlejší (odborníci tomu říkají, že porost je „zapojený“) a holou půdu kolem vysazených rostlin byste měli pokrývat mulčem – to znamená pokrytím nějakým organickým materiálem (štěpkou, slámou, posekanou trávou, nebo třeba i kartonem).

Vyhnout byste se měli monokulturám, to znamená záhonům ze samých stejných rostlin, ty totiž přitahují škůdce mnohem víc než pestrá směs všeho možného. Vzpomeňte si na „babičkovské“ vesnické zahrádky, kde všechno roste v jedné změti, zelenina klidně mezi květinami, a dohromady to vypadá docela půvabně. Když už jsme u „babičkovských“ zahrádek: inspirujte se dál a pěstujte nenáročné druhy rostlin, jaké tam odjakživa prosperovaly, namísto různých přešlechtěných zázraků, vyžadujících spousty opečovávání. Klidně můžeme pěstovat i divoké druhy, které patří do naší přírody a které se na zahrádce udrží docela samy, bez lidské pomoci. Na hnojení by potom měl docela vystačit kompost, který na zahrádce prostě nesmí chybět.

Také trávník můžeme výrazně „zekologičtit“. Pokud totiž udržujete nizoučký anglický trávník, kde nesmí růst nic jiného než různé druhy travin, pak na něj jistě vyplýtváte spoustu chemických hnojiv, herbicidů, vody i energie na sekání a další kultivaci. Sekejte ho méně často, nebudete ho muset tolik zalévat. Rozmyslete si, ve kterých partiích zahrady ho můžete sekat třeba jen dvakrát až třikrát za rok, takže z něj vznikne louka. Nevinné „plevely“, jako třeba jetel a sedmikrásky, nechte klidně růst!

Nechte někde kousek „divočiny“: pro přírodu je lepší, když každý kousek zahrady není vzorně uklizený, prořezaný, vypletý a shrabaný, ale když alespoň někde v koutě necháte věcem volný průběh. V neproniknutelném křoví nebo v hromadě větví či kamení najde útočiště množství divokých živočichů, často i ohrožených druhů, kteří navíc hubí škůdce.

Snažte se mít na zahradě v nějaké podobě vodu, a to nikoli v podobě chemicky ošetřovaného bazénu, ale třeba aspoň malé klidné tůňky, kam se možná nastěhují  žáby a vážky. A nezapomeňte zachycovat dešťovou vodu aspoň do barelu, ne-li do velké podzemní jímky.

napsala Eva Hauserová

zdroj: prirodni-zahradky.cz