Univerzitní Olomouc, naše šesté nejlidnatější město, nemusíme asi jako jednu ze dvou historických metropolí celé Moravy příliš představovat. Najdeme zde však i památná místa, která nejsou všeobecně známá. Jedním z nich, navíc s hlubokým historickým významem, je i vojenský hřbitov v Olomouci, konkrétně v místní části Černovír. Najdeme ho na okraji města, kde slouží k odpočinku celé řady vojáků, kteří obětovali své životy ve službách vlasti. Dnes je toto místo neprávem téměř zapomenuto, i když svoji nejtěžší dobu má snad už za sebou. Tento známý vojenský hřbitov je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Hřbitov byl založen v roce 1869, kdy byl připojen k již existujícímu civilnímu hřbitovu, který s ním dodnes sousedí. Tato vojenská část hřbitova byla založena vojenskou správou Olomouce. S příchodem první světové války získal hřbitov na významu. Vojáci pohřbení zde v jejím průběhu tvořili většinu obětí krvavých bojů na východní frontě, kde stály proti sobě armády Rakouska-Uherska a Ruska. Zranění vojáci byli přiváženi do olomouckých nemocnic, včetně Posádkové nemocnice č. 6 na Klášterním Hradisku, Zemské nemocnice a provizorních lazaretů v kasárnách, klášterech a školách. V roce 1917 byl hřbitov upraven podle návrhu architekta poručíka Gustava Grossmanna. Byla postavena průchozí kaple a muslimský pavilon v maurském slohu. Hřbitov byl rozdělen na osmnáct hrobových skupin oddělených pěšinami. Slavnostní vysvěcení proběhlo 16. prosince 1917 za účasti posledního rakouského císaře Karla I.

foto / Petr Matura

Během první světové války bylo na tomto hřbitově pohřbeno celkem 3 218 vojáků třinácti národností a různých náboženských vyznání. Tito vojáci byli pohřbíváni vedle sebe a jejich hroby byly označeny kříži a stélami odpovídajícími jejich náboženství. Kromě toho byli na hřbitově pohřbeni také turečtí spojenci, vojáci z Bosny a Hercegoviny a ruští zajatci.

V průběhu druhé světové války byly na hřbitově pohřbeny další válečné oběti, a to včetně příslušníků Rudé armády a amerických letců. Někteří z těchto vojáků byli později exhumováni a převezeni na jiná pohřebiště.

Hřbitov byl také místem odpočinku některých význačných vojenských osobnosti, včetně plukovníka Karla Lenka, plukovníka Severina Schöbela, plukovníka Josefa Demela, generála von Elbogen a generála Kroupy. Byli zde také pohřbíváni letci, kteří zemřeli během své služby, a další vojáci. Tento vojenský hřbitov se tak stal místem posledního odpočinku vojáků nejrůznějších národností i vyznání, kteří padli v průběhu obou světových válek.

Hanácká metropole se však může pochlubit také přírodními památkami. Na předměstí Olomouce, mezi městskými čtvrtěmi Černovír a Chválkovice a obcí Hlušovice se rozprostírá přírodní lokalita, známá jako Černovírské slatiniště, krajinářsky působivé lučinaté území s rozptýlenou zelení, lučními tůněmi a lužním lesem.

Slatiniště začalo vznikat přibližně před deseti tisíci lety v lokalitě s pomalým odtokem vody. Dnes zde najdeme například pryšec huňatý, hvozdík pyšný, violku slatinnou či vodní hmyzožravou rostlinu bublinatku jižní. Z živočichů zde žije kupříkladu modrásek bahenní, rosnička zelená, vodouš rudonohý, ledňáček říční nebo čolek velký.

Kolem Černovírského slatiniště vede naučná stezka dlouhá asi 2,5 kilometru. Z pěti informačních panelů zde získáte dokonalý přehled o místní přírodě. Uprostřed slatiniště v lesním porostu pak najdete i zřídlo Černovírské kyselky, které vzniklo z průzkumného vrtu v roce 1958.

napsal Petr Matura

zdroje: mapy.cz. cs.wikipedia.org, signumbelli1914-cz, turistika.cz