Hodně často se mluví o ženské menopauze. Ale že i muži mají svůj přechod neboli andropauzu, se už zmiňuje méně. A že to pro ně samotné i pro jejich ženy musí být občas docela obtížné, je pak téměř bez povšimnutí. U nás doma třeba toto mužovo období teď vypuklo v plném rozsahu a je to učiněné utrpení pro oba.

Vždy jsme mívali spokojený a harmonický vztah. Scházeli jsme se k jídlu u jednoho stolu a povídali si. Ve všem jsme se jeden na druhého mohli spolehnout. Ale od doby, kdy se muž dostal do věku, kdy obvykle přichází ona druhá míza, je to nesnesitelné.

ilustrační foto / Freepik

Vše začalo plíživě. Manžel býval více a více unavený, do ničeho se mu nechtělo, na procházky už se mnou nechodil, na výlety se přestalo jezdit úplně a pořád jen nad něčím bručel. Člověk, který byl dřív absolutním pohodářem, teď vysedává před televizí a všechno kritizuje. Vládu, ekonomiku, lidi, trh práce, společenská témata, zkrátka všechno. Nic jiného než televize ho navíc nezajímá a pravděpodobně se rozhodl na gauči dožít. Nemůžu ho dostat prakticky nikam. Na plese nebude šaškovat, venku nebude courat, v restauraci nebude cpát peníze těm hamižným podnikatelům. To všechno jsou jeho oblíbené věty a mně už z nich asi brzy vybouchne hlava. Dokonce ho nezajímají ani dvě naše malá vnoučata, se kterými se teď vlastně vídám v podstatě úplně sama. Když za nimi odcházím, muž buď už zase spí, nebo něco brblá. Snažím se ho motivovat k tomu, aby se mnou za malými chodil znova tak, jako dřív, ale je to marné. Prý se mu prostě nechce. To je jeho odpověď.

Oba s mužem chodíme do práce a je to vlastně jediný čas, kdy neproběhne nějaká hádka nebo rozepře. Jakmile se ale potkáme doma, už to jede a už jsme zase v sobě. Svému muži jsem se mockrát v klidu snažila vysvětlit, že jeho mužský přechod chápu a jsem tu pro něj. On si však pořád stojí za tím, že nic jako mužský přechod neexistuje a pokud snad ano, on určitě není někým, kdo by ho právě prodělával. Nechce si to připustit ani v nejmenším a tak si svou frustraci vybíjí na mně. Ani mě už to ale nebaví a nemusím si skutečně nechat líbit všechno. Ta jeho neustálá podrážděná kritika mojí osoby za všechno, co udělám, mi jde opravdu na nervy.

O intimním životě už se teď nedá mluvit prakticky vůbec a pochopitelně mi manželova náruč schází. Byla jsem zvyklá na hezký vztah se vším všudy, ale teď z něj nezbývá téměř nic. Kamarádky mě uklidňují, že jejich partneři si prošli něčím podobným a prý to zase ze dne na den přejde zpátky do normálu, ale momentálně tomu moc nevěřím. Neumím si představit, že by z bručouna, kterým se můj manžel přes noc stal, mohl být zase ten veselý, akční a pohodový chlapík, kterého jsem si brala.

Eva, 52 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.