Už když se náš syn narodil, měla jsem jasno. Budu ho kojit tak dlouho, dokud se sám nebude chtít odstavit. To byl můj postoj, takto jsem to cítila a přesně s tímto souzním i nadále. Dnes jsou našemu synovi necelé tři roky, k odstavení stále nedošlo a já mu rozhodně nehodlám nic odpírat. Za což mi okolí velice často nemůže pořádně přijít ani na jméno. Jelikož bydlíme na malé vesnici, považují mě tady za TU DIVNOU. Ne všichni, ale ti, co mě neznají osobně, ano. Na různých akcích si na mě dokonce občas ukazují a dokonce ani moc neskrývají různé náznaky posměchu. Moji kamarádi, rodina i přátelé mě také za tu divnou mají, ale alespoň si na mě primitivně neukazují tak, jako lidé u nás ve vesnici.

Můj manžel je v tomto směru zcela na mojí straně a nechává to plně na mně a na synovi. Věří nám. Věří, že my dva nejlépe víme, co děláme a jak to děláme. Nikdy jsem u něj nezachytila jediný náznak nesouhlasu nebo zhnusení nad tím, že u nás stále ještě probíhá kojení. Kdo s tím má však velký a neskrývaný problém, je naše okolí. Neustále dostávám otázky na to, proč syna ještě kojím. Proč jsem ho ještě neodstavila? Proč už ho to neodnaučím? Proč mu vycházím vstříc? Proč už neurčím hranice? Proč? Jednoduše proto, že se sám ještě neodstavil a já jsem tady pro něj. Také jsou na mě často mířeny dotazy na to, jestli malý sní párek nebo hamburger a pak se jako přijde nakojit? Ano, přesně takto to bývá. Avšak s tím rozdílem, že párky ani hamburgery mu samozřejmě nedáváme a jedeme spíše zdravou stravu. A k té mateřské mléko jednoznačně patří. Není to nic proti ničemu.

ilustrační foto / Freepik

Také je to pro nás se synem jistý druh rituálu. Především večerního. A pak také, malý spí s námi v posteli, a když chce, má mléko k dispozici. Má to tu velkou výhodu, že po napití ihned usne jako špalek, takže u nás nikdy žádné probdělé noci nebyly a nejsou. Všichni tři jsme v pohodě, všichni jsme vyspaní, nikdo nikoho neomezuje, nebudí a kojení nám v ničem není na obtíž. Naopak. Okolí má ale tendenci strkat do toho v jednom kuse nos.

Už mockrát jsem se setkala s tím, že to někomu nepřišlo normální. Nic nenormálního na tom však já osobně nevidím. Pokud má matka mléko a dítě jej i později vyžaduje, kde je problém? Nikde. Pouze naše společnost v tom problém bohužel hledá. Mně také nepřijde normální, že žena, která může kojit, přesto nekojí a nacpe svému dítěti umělé mléko, které je plné nevýživných, zbytečně zatěžujících a neprospěšných látek. Neuměla bych ale jít a říct jí, co si o tom myslím. Proč bych to vůbec dělala? Je to moje věc? Není. Jakmile je to ale naopak, je oheň na střeše a blízkými jsem často tlačená k tomu, abych toho už konečně nechala. Že však nejde o nic nevhodného, se jim zatím pokouším vysvětlit marně.

Zuzka, 30 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.