Už když jsem manžela poznala, bylo mi jasné, že jeho starší bratr je maminčin mazánek. Zkrátka prvorozený syn. Pokud to opravdu ve většině rodin bývá skutečně tak, že mladší dítě je to oblíbenější, tady to bylo přesně naopak. Prvorozený syn byl hýčkaný, rozmazlovaný, byly do něj vkládány veškeré ambice a druhý chlapec, který se narodil neplánovaně, byl koulí na noze.

Můj muž nemá v povaze, že by se ze své pozice nějak hroutil. Kdykoliv si povídáme o tom, jaké měl dětství, je to vždy jedno a totéž, a on o tom pokaždé mluví smířlivě a v klidu. Byl upozaděné dítě se vším všudy. Na jeho rovnátka se už peníze nenašly, protože krásné zuby musel mít hlavně starší bratr. Na lyžařský kurz můj muž jet nemohl, protože se zrovna musel zaplatit nějaký pobyt s dramatickým kroužkem staršímu bratrovi. Na mém manželovi je sice úžasné, že bere věci tak, jak jsou a nikdy nebojuje s něčím, co se mu nezdá být životně důležité, ale už jsme dlouhé roky dva a teď už dokonce čtyři, a to, co předvádí moje tchyně… To už hraniční a životně důležité je.

ilustrační foto / Freepik

Matka mého manžela je jako babička absolutně nemožná. To, že upřednostňuje bratra mého manžela, to pro mě brzo začalo být normální. Ona se v tomhle nikdy nezmění a bratr mého manžela pro ni vždy bude něco jako modla. Dobře, to jde ještě jakž takž mimo mě. Ale že bude totéž dělat i našim dětem, to by mě dřív ani ve snu nenapadlo. A přesto jim přesně totéž opravdu dělá a dělala vždycky.

Když byly naše holky ještě hodně malé, čímž myslím například batolecí věk, měla jsem pro tchyni pochopení. Třeba se bojí hlídat tak malé děti, navíc dvojčata, není si sama sebou v tomto ohledu jistá, nejsou jí taková mrňata po chuti, cokoliv. Hledala a dosazovala jsem si naivně důvody, které by tak eventuálně mohly za jejím nulovým hlídáním být. Vždy jsem si to něčím omluvila, ale bylo mi to samozřejmě líto. Můj manžel mě několikrát upozorňoval na to, že si situaci jen lakuju a ať nepočítám s tím, že se to do budoucna změní. Bez vytáček na mě chrlil, že jeho matka rozhodně upřednostňuje a bude upřednostňovat děti jeho bratra. Inu, nevěřila jsem mu.

Teď už jsou ale holky ve školce a začínají to být samostatné jednotky. Samozřejmě že ne ve všem, ale už to nejsou mimina. A na babičku se ptají. Na rozdíl od nich se babička na ně nezeptá nikdy. Nikdy je nemůže vyzvednout ze školky, protože má děti švagra. Nikdy je nemůže pohlídat, protože má děti švagra. Nikdy jim nemůže na narozeniny přispět na dárek, protože už dávala dětem švagra. Nikdy je nemůže vzít na výlet, protože se přece nedávno vrátila z výletu s dětmi od švagra. Na rodinných oslavách si s našimi dětmi babička hrát nikdy nemůže, protože se musí věnovat dětem švagra, které jsou na ni fixované. Babička, letitá cukrářka, nemůže našim dětem upéct dort, protože ho nedávno pekla dětem švagra a je to pro ni náročné. S námi na dovolenou jet nechce a nemůže, protože si peníze a energii musí šetřit na dovolenou se švagrem, jeho ženou a jeho dětmi.

Můj muž tohle neřeší a vždy jen prohodí, že se nikoho doprošovat nebude, ale mě to velmi trápí. Je to už jediná babička, kterou naše holky mají a ona na ně takto kašle. Nutit ji nemůžu, prosit ji nechci, ale v tomto ohledu jí mám plné zuby a neskutečně mě štve.

Magda, 35

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.