Když jsem poznala svého muže, líbila se mi na něm obzvláště jedna věc. Jeho zásadovost. Byl totálně proti nevěrám jakéhokoliv druhu. Absolutně neuznával jakékoliv zahýbání v jakékoliv podobě. Ať už jde o internet, sms zprávy, nebo o fyzický kontakt. Všechno rázně odsuzoval. Koneckonců k tomu měl neprůstřelný argument. Jeho otec odešel za milenkou, máma se zhroutila, dva mladší bratři se po čase vymkli kontrole a rodina už nikdy nefungovala tak jako dřív. Můj muž by tohle nikdy nedovolil. Jenže nikdy neříkej nikdy.

ilustrační foto / Freepik

Ač jsme spolu byli celkově mnohem déle, za svého manžela jsem byla vdaná osm let. Máme dvě (v té době menší) děti a všechno bylo vždycky v pořádku. Žádné problémy, ze kterých by pramenily budoucí trable, jsme neměli. Vždy jsme spolu uměli dobře komunikovat a byli jsme k sobě tolerantní. Vše jsme řešili včas a větší potíže nás tak díky tomuto přístupu obcházely. Úplně stejné to bylo i s prvním velkým překvapením. Objevila se milenka. Milenka vedle muže, který tento prohřešek sám tak teatrálně odsuzoval už spoustu let. Kdykoliv některý z jeho kamarádů zahýbal, byl můj muž na infarkt. Dokonce si myslím, že byl takový ten nepříjemný nutič, který vytrvale nevěrníka nutí mimomanželský vztah ukončit a rozhodně ho v tom nehodlá podporovat, a už vůbec ho nebude před nikým krýt. V tomto ohledu se můj muž tvářil jako světec a pak bum. Stačilo, aby do kanceláře nastoupila hezká, mladá, svobodná brunetka a bylo to. Zamilovali se do sebe a můj manžel se začal ničit. Lehce popíjel, nemohl se na nic soustředit, byl roztěkaný a psychicky byl tak na dně, že se po měsíci nevěry ke všemu přiznal. Byla jsem zaskočená a ponížená. Nedovedla jsem pochopit, proč měl důvod si k sobě někoho pustit takhle blízko. Nic nenasvědčovalo tomu, že by nám něco scházelo. Ze zpovědi svého muže jsem pochopila, že ani on neví. Zdálo se to jako jedna z těch nevěr, kdy se to prostě přihodí, aniž by tomu cokoliv předcházelo, nebo nasvědčovalo. Nicméně, odpustila jsem mu. Do vztahu jsem položila nový stavební kámen důvěry a byla jsem ochotná dát nám druhou šanci. Vydrželo to však jen chvíli.

Pár měsíců bylo znát, že mému muži spadl obrovský balvan ze srdce. Byl evidentně rád, že jsme nešli od sebe. Jeho milenka však byla neodbytná. Až po čase jsem zjistila, že si dál psali a scházeli se. Kdykoliv to s ní můj muž chtěl ukončit, přišla scéna a div né skákání z okna. V té poslední etapě začala psát dokonce i mně, vymýšlela si těhotenství, smrtelné choroby, atd. Dlouho mého muže lámala a nakonec se jí to povedlo. Odešel za ní. Ten muž, který si byl jistý, že se to jemu nikdy nestane. Dnes je to už pár let a já mám nový vztah. Jsem spokojená a děti, které pěkně povyrostly, také. Ale bývalý muž na svůj románek pořádně dojel. S milenkou není, těhotenství se nekonalo, děti ho odmítají a přišel o balík peněz. Škodolibá nejsem, ale zřejmě se nám všechno zlé opravdu může jednou vrátit.

Petra, 40 let