Jsme případ snachy a tchyně, které si ani trochu nesedí už od začátku. Dokonce nám netrvalo ani příliš dlouho, abychom to obě přijaly za své a dle toho se zařídily. Žádný vřelý vztah mezi námi nikdy nebyl a k vytvoření nějakého pouta také nedošlo. Prakticky jsme si vzájemně absolutně lhostejné. Až donedávna tento náš nijaký vztah fungoval bez jediné chyby a obě jsme tak měly svatý klid. Že mě ale nebude respektovat v oblasti mého mateřství, to jsem skutečně ani od ní nečekala.

foto / Freepik

Náš vztah od začátku probíhal tak, že jsme o sobě nějakým způsobem věděly, ale nic víc. Vždy jsme k sobě byly slušné, protože obě máme rády stejného muže. Tedy syna mojí tchyně, mého manžela. Vzhledem k tomu, že jsme obě poměrně inteligentní a moudré ženy, přijaly jsme to, že vztah mezi námi nikdy nebude fajn, velmi rychle za holý fakt. Nikdy jsme si nedělaly naschvály, nikdy jsme se nepomlouvaly, nikdy jsme si vzájemně neházely klacky pod nohy. Já vím dobře, co se nelíbí jí a ona zase velmi dobře vnímá, co se nelíbí mě. Teď však mezi námi rozpoutala nevraživost, která z mé strany již nejde vzít zpět.

Problémy začaly ve chvíli, kdy jsme s mužem oznámili těhotenství. Uznávám, že jsme rodiče pokročilejšího věku a dlouho se nám nedařilo. Dokážu tak pochopit, že se tchyně na svého jediného vnoučka načekala víc než dost. To ji však vůbec neopravňuje k tomu, aby nerespektovala moje přání, jde-li o syna.

Vše odstartovala už samotná porodnice. Když jsem manžela poprosila o to, aby za námi tchyně do porodnice vůbec nechodila, orodoval za ni, jako by šlo o konec světa. Snažil se mě zviklat a ještě před porodem dokola omílal, že tohle jí nemůžeme udělat. Pořád opakoval, že to vůči tchyni není fér a že jí to bude hrozně líto. Já jsem naopak chtěla, abychom se s miminkem pěkně sžili. Přála jsem si, aby vše bylo příjemně intimní a abychom se po dobu pobytu v porodnici mohli v soukromí seznamovat se vším novým. Jen my tři a nikdo jiný. I kvůli tomu jsem si hradila nadstandardní pokoj. Tchyně však nic z toho nerespektovala a prosadila si svou. Samozřejmě se jeden den neohlášeně dostavila. Být to na mně, ani ji nepustím dovnitř. Manžel, který byl v tu dobu přítomen, ji samozřejmě do pokoje pustil. Navíc ji nadšeně vítal a to mě velice ranilo. Celá naše dohoda byla pryč.

Když se tchyně do pokoje nahrnula jako velká voda, mě skoro ani nepozdravila a pelášila k miminku. Řekla jsem jí, že ho nebude chovat. Zdůraznila jsem, že si to nepřeju. Nepřála jsem si, aby ho líbala nebo chovala. U čerstvě narozených miminek mi to zkrátka přijde nehygienické, nevhodné a bourá to celou intimitu, kterou si maminky přejí vytvořit. Nejsem však povinna cokoliv vysvětlovat. To, že jsem si to nepřála, byl pádný důvod, právo i argument. Mohla jsem vše nechat bez vysvětlení. To, že jsem ho poskytla, byla jen a jen má dobrá vůle. Tchyně mě však zcela ignorovala a syna měla v náručí okamžitě. Tím si u mě zavřela dveře definitivně.

Vše vesele pokračuje i u nás doma. Miminku ještě nejsou ani tři měsíce, ale ona by ho klidně  pronosila celou návštěvu, když u nás je. Nejraději bych ji k nám vůbec nepouštěla, ale tohle řešení nepřipadá v úvahu. Přece jen je to matka mého manžela a s ním si to rozhodně rozházet nechci. Jestli mě však tchyně dál bude ignorovat, dál mi bude malého vytrhávat z náručí a dál bude přehlížet moje prosby o to, aby s ním nebyla v tak těsném kontaktu, jednou bouchnu a hezká podívaná to v žádném případě nebude.

Kamila, 40 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na jeho žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.