Už když jsme se s partnerem před osmi lety poznali, ihned bylo jasné, že je to mamánek. Čas moje podezření jen potvrdil, ale můj manžel je nesmírně hodný a skvělý člověk, takže nějaké jeho mamánkovstí mě nerozházelo. Navíc se to výrazně zlepšilo, když jsme spolu tehdy začali bydlet a skutečně žít jako partneři. Pak přišla svatba a už tu tchyně nesla ne zrovna dobře. Jsem si naprosto jistá, že ona je hodná ženská a vím bezpečně, že nám svatbu i životní manželské štěstí a pohodu přeje, ale je strašně tvrdohlavá a zaseknutá ve své době. Navíc je zvyklá být většinu života bez muže, tak se i nabízí, že je to žena, která se jen tak nedá.

ilustrační foto / Freepik

Zmíněnou svatbu nesla nelibě i proto, že jsme ji měli hodně jinou. Žádné bílé šaty, žádný ženich v klasickém obleku, ani svatebně prostřené stoly, žádné hloupé hry ani vybírání peněz, žádný dort, ani klasické menu, žádný fotograf, žádné upomínkové maličkosti jako poděkování. Vše navíc v prostorách atypické hospody našeho kamaráda. Už jen z tohoto našeho stylu byla na infarkt a měla výhrady. Z těch jsem si nic nedělala a vlídně jsem se vždy jen pousmála.

Po svatbě jí chvíli trvalo, než pochopila, že je to naše domácnost a opět náš styl života. Já jsem na její vkus byla moc hr do dítěte. S manželem jsme ale dítě chtěli co nejdříve a že to chceme my dva shodně, bylo to hlavní. Narodila se nám tedy brzo dcera a to teprve bylo prostoru k nevyžádaným radám. Samozřejmě, že babička měla ohromnou radost a my jsme rádi, že se malé tolik věnuje a máme ji blízko, ale na druhou stranu byl a je se vším problém. Proč prý kojím tak dlouho? Mám malou přiložit, rychle nakrmit a odložit. Proč s námi spí v ložnici, když máme velký dům? Ať si už zvyká na pokojík (dcerce jsou teprve čtyři měsíce). Proč jí dávám kapky na bolení bříška, když dříve se děcku frknul čaj. Proč malou nosím v šátku, proč s ní chodím plavat, proč má tolik hraček, proč chodíme do batolecích kroužků, když z toho ještě nic nemá, proč máme takhle drahý kočárek, když z něj za chvíli vyroste, proč používám tak drahé dětské mýdlo, dřív se děti prostě koupaly ve vodě a bylo jedno dětské mýdlo, které měli všichni a tak podobně. Manžel vždy jen protočí oči, ale neřekne jí nic. Mně tahle neustálá nespokojenost s tím, jak to děláme my, jde hrozně na nervy.

Nikola, 32 let