Rok 2007 je vyhlášen v Evropské unii rokem rovných příležitostí pro všechny. Poslankyně Evropského parlamentu za Českou republiku Věra Flasarová (KSČM) při této příležitosti chystá besedy a putovní výstavu. Stala se také zpravodajkou ke zprávě Diskriminace mladých žen a dívek v oblasti vzdělávání, kterou již přijal evropský Výbor pro práva žen a rovné příležitosti.

Co říkáte tomu, že letošní rok je Evropský rokem rovných příležitostí?

Určitě je to dobře. Řekne-li se slovní spojení „rovné příležitosti“, stále se ještě mnohým vybaví snaha o emancipaci, boj za finanční rovnost mužů a žen. Není tomu zcela tak. Byť každá zákonná norma schválená Evropským parlamentem musí být zkoumána z genderového pohledu, tedy zda dává rovné šance oběma pohlavím, rovné příležitosti pro všechny chtějí upozornit i na další skupiny obyvatel EU, jakkoli ohrožené možným znevýhodněním.

Připravujete pro tento rok besedy a putovní výstavu. Můžete o tom říci něco konkrétnějšího?

Během výstavy budu se všemi zájemci hovořit o podmínkách uplatnění například seniorů, zdravotně postižených, běženců, příslušníků menšin, ale i o dopadech současného ekonomického a politického vývoje v Evropě na život běžné evropské rodiny. První výstavu a besedu budou moci zájemci navštívit od 5. února v ostravském Eurocentru, následovat bude 5. března brněnské Eurocentrum a o dalších termínech bude veřejnost průběžně informována Eurocentry v jednotlivých krajích, prostřednictvím médií a na mých webových stránkách.

Na jaře letošního roku rozhodl Výbor pro práva žen a rovné příležitosti (FEMM) o tom, že budete zpravodajkou ke zprávě Diskriminace mladých žen a dívek v procesu vzdělávání. Jak byla zpráva výborem přijata?

Vyvolala tam odezvu a napříč politickým spektrem byly vypracovány pozměňovací návrhy, které odrážely konkrétní zájmy členek a členů výboru. Ačkoliv se téma přístupu žen ke vzdělání a jejich diskriminace v některých ohledech zdá být mimo hlavní proud politických sporů na půdě parlamentu, přesto ani v tomto případě pro mě nebylo snadné prosadit sociální vize a přitom vytvořit podmínky pro dohodu s politickými soupeři.

Nakonec se obojí podařilo a zpráva byla loni 13. listopadu jednomyslně přijata na výboru FEMM ve Štrasburku. Hlasování Evropského parlamentu o zprávě by mělo proběhnout na příštím plenárním zasedání ve Štrasburku v polovině ledna… Proč je přijetí zprávy tak důležité?

Protože upozorňuje na opravdu různé druhy diskriminace. Já osobně kladu největší důraz na ty její formy, které postihují ženy a dívky ze sociálních důvodů ještě více nežli muže a chlapce, a také postihují tuto skupinu obyvatel omezeními z důvodů náboženských nebo genderových předsudků. V České republice se zdá, že přístup ke vzdělání mají obě pohlaví stejný, dokonce na některých typech škol dívky převažují. Pravdou však je, že znevýhodnění nastává v době souběhu mateřství a vzdělanostního či kariérního postupu, kdy obvykle jedno musí ustoupit druhému. Dalším zásadním problémem je dosahování vyšších akademických a vědeckých hodností, kde již ženy obecně ztrácejí na muže. A do třetice tvoří nezanedbatelný problém postavení vzdělaných žen na pracovišti i v rodině, tedy tam, kde stále ještě přežívá stereotyp vyššího postavení mužů, jemuž odpovídá i vyšší ohodnocení. V této konkurenci ženy ztrácejí. Smyslem iniciativní zprávy EP navíc bylo nastínit možnosti řešení problému, a to tak, aby přirozený dualismus ženy (matka a zároveň plnoprávná členka společnosti) nebyl překážkou jejího úspěchu. Existuje například celá řada možností, jak umožnit ženám přístup k nejvyššímu vzdělání i v době mateřství či během výchovy dítěte. Speciální vzdělávací programy, úlevy v zaměstnání, atd. Státy EU toto pouze musí chtít a musí tento princip rovnosti důsledně prosazovat.

Můžete uvést příklady diskrimiminace mladých žen a dívek v ČR?

Naprosto vědomé preferování určitého pohlaví často vidíme v oborech, kde je mezi uchazeči větší zastoupení dívek. Tam dávají přednost chlapcům. Stává se to hodně například na pedagogických oborech, vyplývá to ze studie Sociologického institutu Akademie věd. Pedagogové, kteří jsou u přijímacího řízení, podle ní otevřeně říkají, že chtějí na školu dostat chlapce, a proto se jim snaží najít nějaké body navíc. Daří se jim to v kolonkách "zájmové aktivity" či "motivace ke studiu". Školy to odůvodňují tím, že se snaží chlapce přijmout z logických důvodů, chtějí, aby studijní kruh byl složený pestřeji, mají za to, že čím bude vyváženější, tím to bude lepší pro studium i pro vstup do povolání.

A dále?

Z výzkumu rovněž vyplývá, že učitelé bývají přesvědčeni, že dívky jsou spíš na memorování a učení se zpaměti a chlapci mají logické myšlení. Pokud dívky uspějí v úlohách založených na logice, často si to zkoušející vykládají tak, že to mají naučené, nebo opisovaly. Škatulkování podle pohlaví přitom začíná už na základních školách. Učitelé tu nevědomě dávají žákům určité modely, jakým směrem by se měli vydat. "Stačí, když v matematice nebo chemii učitel párkrát utrousí: ,a teď jeden lehčí příklad pro děvčata. Stereotypy se mnohdy řídí i výchovní poradci, kteří radí školákům s výběrem povolání.

Jak?

Dívku od střední průmyslové školy často odrazují, stejně jako chlapce od střední zdravotnické nebo pedagogické školy. Léty zažité stereotypy se odrážejí i v některých učebnicích. Studie, z níž citujeme vznikla na objednávku ministerstva školství, autoři vycházeli z rozhovorů s čtyřiceti představiteli středních, vyšších odborných a vysokých škol a se 115 studenty. K dispozici měli přes 2600 dotazníků vyplněných žáky posledních ročníků základních a středních škol.

Český Školský zákon brání dětem nelegálních přistěhovalců chodit do školy, což se týká i děvčat…

Ano, to je další příklad diskriminace. Školský zákon brání dětem cizinců, pobývajících v Česku bez povolení, chodit do školy. Podle normy mají školy požadovat po školácích to, aby nejpozději při svém nástupu k výuce prokázali oprávněnost svého pobytu v ČR. Tento postup porušuje právo na vzdělání, a je tak v rozporu s mezinárodními úmluvami, k jejichž plnění se Česko zavázalo. Stát zde de facto obětuje právo dítěte na vzdělání ve snaze potlačit nelegální migraci, přičemž je na první pohled patrné, že vytyčeného cíle není možné tímto způsobem dosáhnout a nelegální migraci zamezit.

Podle mezinárodních úmluv, například Úmluvy o právech dítěte či dodatku k Úmluvě o ochraně lidských práv, by se ale jednání s dětmi mělo řídit jejich nejlepším zájmem, jemu by neměl být nadřazen zájem rodičů či dokonce státu…

Ano. Vzdělávání přistěhovalců navíc usnadní jejich začlenění do společnosti. Školský zákon platí od ledna 2005. Stará norma se vzděláváním cizinců, kteří v ČR byli nelegálně, nezabývala. Postup upravoval pokyn ministerstva školství. Základní škola mohla dítě přijmout i bez dokladů o povolení pobytu. Nyní se mohou vzdělávat cizinci s povolením k trvalému pobytu, s dlouhodobým či krátkodobým vízem, azylanti či žadatelé o azyl nebo osoby s dočasnou ochranou. Hranice mezi dětmi, které do školy chodit musejí, a dětmi, které naopak do školy chodit nesmějí, je tak tvořena jedním úředním rozhodnutím cizinecké policie. Ustanovení je v zásadním rozporu se všemi mezinárodněprávními normami, které upravují právo na vzdělání a jimiž je Česká republika vázána.

}Na to pak nejvíce doplatí ony děti...

Jistě. A do svízelné situace se dostávají i rodiče či zástupci dětí, když je do školy nepřihlásí nebo neposílají. Za tento přestupek mohou dostat pokutu, ale jejich postup by mohl být považován i za trestný čin ohrožení mravní výchovy mládeže. Na jedné straně zákon uznává, že neplněním školní docházky může dojít k ohrožení mravní výchovy, a stát za to zákonné zástupce nezletilých postihuje, na straně druhé je to stát samotný, kdo tuto povinnou školní docházku znemožňuje. Změna je tedy nutná. V zahraničí například cizinci nahlásí děti v tamních školách, které tyto údaje nesmějí poskytnout imigračním úřadům. Dotace dostávají podle počtu žáků bez ohledu na jejich legální či nelegální pobyt.

Autorka je interní redaktorkou gitY Andrea Cerqueirová.