Když se nám před čtyřmi lety narodil syn, byla jsem nekonečně šťastná. Před jeho narozením jsem šestkrát potratila a vždy mě to zlomilo. Kdo si tímto neprošel, vůbec neví, jaké to je, mít něco takového za sebou. Když se vám poté narodí vymodlené dítě a vy dobře víte, že už žádné další nikdy mít nebudete, pochopitelně vás to ovlivní. A nejen vás, ale také vaši výchovu. To ale okolí nechce akceptovat a náš syn jim přijde zkrátka jen rozmazlený.
ilustrační foto / Freepik
Je pravda, že malému jsme doma nikdy nic nezakazovali. Vždy jsme raději vysvětlovali a s ohledem na jeho emoce jsme se snažili nezvyšovat hlas. I když je syn vzdorovitější dítě, klidné výchovy jsem se já osobně držela zuby nehty. Nikdy bych na něj nevztáhla ruku. Děti se dle mého názoru nebijí v žádném případě. Pokud tomu tak je, vždy jde o selhání dospělého, který měl situaci zvládnout, ale nezvládnul. Je to vina dospělého, nikdy ne dítěte. S tímto souzním a moje výchova jede v těchto kolejích. Už mockrát jsem ale narazila na to, že okolí našeho syna nálepkuje jako rozmazleného. Já si ani trochu nemyslím, že by byl rozmazlený, ale uznávám, že teď je doma pánem on. Nic špatného na tom tak ale úplně nevidím. Děti jsou malé jen jednou a tak se nic zas tak strašného nestane, když se to doma bude chvíli točit jen kolem nich.
Ve školce na něj stížnosti nikdy nebyly. Je společenský, dětem pomáhá a žádné krizové situace se dle paní učitelky neodehrávají. Problémy míváme spíše tam, kde je více cizích lidí. Syn se rád předvádí a těžko zvládá, když se mu řekne ne. Když tak například jdeme nakoupit, většinou se to neobejde bez scény. Já vždy čekám, až se uklidní. Ale už mockrát se mi stalo, že jsem zaslechla, jak někdo utrousil, že by ten kluk potřeboval pár facek. To ale není řešení. Bitím dětí se opravdu nic nevyřeší. Těch pár facek, jak lidé rádi používají, by vše jen zhoršilo. Neříkám, že někdy nemám náběh na to, aby mi ujely nervy, ale držím se. Když tak syn chytí ten svůj amok, prostě čekám, až to přejde. Někdy ale, abych nevybuchla, mu to, co si přeje, koupím. Ne vždy, ale někdy ano. A to je důvod, proč se teď hodně hádáme s manželem. Většinou mi při výchově vyhověl a taktéž se malého snažil zvládat v klidu, ale poslední dobou se jeho přístup změnil. Čím dál častěji řeší věci křikem a někdy synovi říká i celkem ošklivé věci. Snažím se manžela mírnit, ale marně. Vzal si do hlavy, že musíme ve výchově přitvrdit. Což je samozřejmě nesmysl a ničeho tím nedocílíme.
Sama vím, že náš malý je divočák, ale stojím si za tím, že se to dá kočírovat i bez křiku a násilí. Bohužel okolí má neustálou potřebu mi do toho mluvit a syn je v jednom kuse označovaný za křiklouna, který nám doma skáče po hlavě. Babičky se dokonce nezdráhají mu to přímo říct. To mě dokáže nezdvihnout ze židle tím tuplem. Věřím, že vlídným přístupem dojdeme k tomu, že z toho nakonec vyroste, ale poznámky okolí mi situaci vůbec neulehčují. Nikdo nebere ohledy na to, že se nám před narozením syna stalo to, co se stalo a bez rozmyslu nás hned odsoudí. A ze všeho nejvíce mě mrzí, že tyhle hloupé výroky už pronáší i můj manžel. Než aby mi byl oporou, raději začne papouškovat názory ostatních a syna stejně tak označuje za rozmazlence.
Alice, 33 let
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Až jednou ten váš rozmazlenec vyroste a pár vám ji vrazí, tak aspoň budete vědět proč.
Okolí tvrdí? Ne, taková je skutečnost. "Uznávám, že teď je doma pánem on. Nic špatného na tom tak ale úplně nevidím." To jste napsala vy a v tom je skrytý celý problém. Nemáte soudnost, nejste schopná vychovávat dítě, protože mu nedokážete stanovit mantinely, které dítě nutně potřebuje, aby se necítilo ztracené ve světě, který teprve poznává. Také jsem děti nikdy neuhodila, občas jsem zvýšila hlas, ale jinak jsem se snažila o vysvětlování a dohodu, protože tak to funguje i mezi dospělými. Nikdo nedá facku nebo "na zadek" svému šéfovi nebo kolegovi v práci, aby dosáhl svého. Musí se domluvit. Ale ne tak, že jeden má vždy pravdu, i když jí nemá a všichni kolem se musí přizpůsobit. Váš syn evidentně obtěžuje svým chováním všechny kolem sebe. Je hlučný, nebere na nikoho ohled, je sobecký a vždy musí dostat to, co chce i za cenu, že si ostatní něco odřeknou. Co si myslíte, že z něj bude? Už se chystejte na to, že se ani k vám nebude chovat jinak, až budete staří. A navíc brzy budete s tím nevychovancem sama, protože manžel narozdíl od vás má rozum a tak brzy odejde a pořídí si dítě s nějakou jinou ženou, která bude schopná vychovat děti tak, aby se za ně nemusel stydět, když vyleze z bytu.
Výchova není bití, nýbrž to, že dítěti darujete svůj čas a přítomnost. Výchova je především působení vlastním vzorem. Cosi blekotáte o tělesných trestech, které odmítáte - ale jak dítě vychováváte? Že mlčíte a "vydržíte" jeho vztek? To má být výchova? Copak nechápete, že vám dítě nastavilo pravidla, která jste měla nastavit vy, jako rodič? Říkáte, že dítě je vymodlené... Tak proč se podle toho nechováte, když jste ten dar od Boha dostala?! Pravá láska nemá hledět na to, aby bylo dítěti vše jen příjemné, ale má se řídit podle toho, co mu prospívá! Nemístná povolnost znamená pěstování stále větších chyb, čímž se dítě jen dál ocitá ve špatném směru. Pokrytectví "opičí lásky" dítěti škodí, pravá láska je vyrovnaná v důslednosti, a nejsou v ní místa pro slabost ani bázlivá povolnost.
Příšerný, zpovykaný spratek a velice hloupoučká, slabá matka. Protože zaměňovat normální výchovu s nesmyslným tyranizováním může jen hlupaňa, neschopná obojí odlišit. Myslíte, když tomu rozmazlenému fakanovi všechno povolíte, že jste mu tím do života dala nejvíc? Ach bože... Dítě potřebuje spoustu lásky a limity. Když nemá jedno či druhé, je to průser. A jestli si myslíte, že z takového sebestředného fracka vyroste muž, který se o vás bude pečlivě starat, pletete se. Vy jeho sobeckou povahu odnesete jako první. Jednou vás totiž nakope do zadku a dobře udělá!!!
Zřejmě si neuvědomujete, že tímto stylem "výchovy" svému vymodlenému dítěti v podstatě velice ubližujete. Já to sice částečně chápu, taky jsem si dcerku po rozvodu rozmazloval, ale musíte ho "vychovávat" a ne nechat dělat si co chce. V tomhle věku na to rozum nemá a nemůže mít. Pokud v tomto nesmyslu budete pokračovat dál, v jeho pubertě se z toho zákonitě zblázníte.
Ještě jen poznámka k tomu násilí na dětech. Jsem o generaci starší, než Vy. Táta mě nebil, protože věděl, že by mě mohl zabít ( byl fakt silný). Jednou jsem teda dostal facku a vím přesně proč (bál se o mě, přišel jsem jako 8 letý děcko domů po půlnoci) a zasloužil jsem si to. Máma mě občas zbila vařečkou na zadek, celkem sranda. Učitelé na škole a hlavně ředitel nás občas fackovali taky. Ve stylu "poznámku, nebo na zadek" Nepamatuju si, že by si někdy někdo vybral to první :-) A taky nás to nějak psychicky nepoznamenalo, prostě něco jsme provedli a trest byl rychlý a účinný. Pohoda.
..mate doma dite=kral... mam znamou-ma syna zcela presne jak Vy jen je o 8 let starsi.. ona fajn-dite totalni spratek..neomlouvam se za ta slova..je to opravdu silene byt s nim jen chvili v kontaktu..ted jsem na to tak ze ji rikam-rada Te uvidim ale jen kdyz budes sama nebo synovi vysvetli ze se bude ke me chovat slusne /jsem ve veku pred duchodem a chova se nejen ke me velmi nevhodne -vulgarne/..nebo volame jen vecer kdyz ten maly despota spi..ano-vim ze za to to dite nemuze -ze enco ma v genech-ale ze je obrovsky podil viny na strane matky ktera tento druh vychovy nastavila,kluka porad omlouva a dovoluje mu na jeho vek nevhodnosti..mene otce ... pokud ji nekdo cokoliv vytkne-vymlouva se na synovu ADHD nebo se stavi na jeho stranuu/opici laska?? / .. kazde dite-kor v dnesni dobe potrebuje hranice,mantinely..řád..... jakmile neni-a muze si delat co se mu raci-nezna hranice a odnasi to jeho cele okoli a bohuzel to casem odnese i on sam.......1 pribeh ze skandinavie/mam tam 2 nevl.syny a o druhu takoveto vychovy neco vim/ v doprave jela jeptiska,naproti ni matka s asi 3- 4letym ditetem..dite bylo neslusne,vyplazovalo na jeptisku jazyk,pak kopalo do kolem,pak plivalo..na dotaz jeptisky proc mu toto dovoli a nezakroci matka odpovedela ze ma syn volnou vychovu a az dospeje-sam to prestane delat..po dalsich 10 min kdy dite delalo stejne jen proti jeptisce kdy uz vsichni nevericne koukali-se zvedl 1 mlady muz a nez vystoupil z autobusu dal matce poradnou facku..ta se zacala zlobit co si to dovoluje..a laterila..on se jen pousmal a rekl:" no vite-mel jsem volnou vychovu" a vystoupil..vsichni zatleskali a matka nastvane vystoupila tez.... podle me-mate nejvyssi cas zacit s prisnou vychovou-pokud manzel synovi neco rekne-podporte jej ,syn potrebuje 100% duslednost, abyste oba dva tahli za 1 provaz a nepolevovat..jakmile to nyni neudelate-verte mi ze z nej bude v dospelosti velky nevychovanec, neoblibenec,bude mit problemy s okolim ,v rodine..atd atd atd.. a to mu prece nyni neudelate... ;) drzim pesti Vam..je to jen ve Vasich rukou..ale bude to boj ;)
Vztekání v obchodě lze jednoduše vyřešit: Říct dopředu, co se bude dít v obchodě a co nastane v případě jeho nevhodného chování a to pak DŮSLEDNĚ dodržet. Takže neříkat takové hlouposti typu - nechám tě tam někomu cizímu. Ale normálně říct, když nastane to a to, bude následovat to a to. Přerušit nákup a odvést dítě do auta jsem takto musela pouze jednou. Stačilo. Školkovým dětem lze dát občas do ruky penízku (20-50 korun dle uvážení), říct mu, jaké číslovky má hledat a že si za to může koupit co chce.. nic dražšího.. Jindy zase upozornit dopředu na to, že rozpočet na tuto útratu není a zase třeba příště. Takto se průběžně nastavují hranice a dítě pak nemá potřebu vyvádět, protože ví, jak se má chovat a hlavně, co bude následovat, když ne. Přeji hodně štěstí.
V článku úplně vidím svojí ženu. Má stejně naivní přístup k výchově naší dcerky, které jsou teď 4 roky a co poslední dobou občas předvádí je někdy k zbláznění. Doufám, že to není až tak špatné, jak paní píše v článku, ale myslím, že od toho nejsme daleko a je i možné, že si naše okolí už občas ťuká na hlavu. Dítě opravdu potřebuje lásku a pochopení, ale také jasné mantinely. Manželka chve ale vše vysvětlovat a taky vše tak dlouho dceři vysvětluje, až jí stejně dovolí to, co dcera chce… Ale častěji se s ní nepouští ani do sporu, aby se vyhnula konfliktu a nějaké scéně a řekne, že je to přeci malé dítě. Potom, když já po malé něco chci a chci to dotáhnout, tak je zle, křik a já jsem strašný táta a to jak v očích malý, tak manželky a je to opravdu náročné…. Bohužel to pak těžce zasahuje i do manželství….
Milá maminko, celkem vás chápu. Většina toho, co říkáte je dobré, až na jedno. Vaše dítě rozhodně potřebuje mantinely a řád a vědět, že doma není pánem ono. Jinak mu zaděláváte na problémy v dospělosti( úzkostné poruchy, nejistoty atd.) A radši trest, než hádka s tátou.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.