Se svým manželem jsem krásných třicet let. Vždy jsme měli hezký vztah plný otevřené komunikace a intimností. Úspěšně jsme vychovali tři děti a nikdy u nás nebyly žádné větší problémy. Nikdy jsme se nehádali a vše jsme pokaždé vyřešili v klidu. Můj muž byl po celou dobu manželství chápavý, tolerantní a nikdy jsem se nemusela bát mu cokoliv říct. S nástupem menopauzy se u nás však vše otočilo vzhůru nohama.
ilustrační foto / Freepik
S příchodem tohoto přirozeného ženského období se mnou začaly cloumat hormony. Zažívám ošklivé výkyvy nálad, plačtivost, přecitlivělost, různé úzkosti, návaly horka, noční pocení a chuť na manželské radovánky v ložnici mě také zcela opustila. Od lékaře, který menopauzu potvrdil, jsem šla s pláčem. Tehdy se můj manžel zachoval úžasně a vzal mě na dobrý oběd. Tam jsme spolu mluvili o tom, co mě zhruba tak čeká. Vyjevila jsem mu hned své obavy o tom, že budu asi více náladová a možná hádavá. Tehdy mě ujišťoval, že za to nemůžu a že to spolu zvládneme. Než jsem se stihla vzpamatovat, je opak pravdou.
Netrvalo dlouho a zhruba po půl roce jsme už byli v sobě. Znovu mě něčím rozčílil a já jsem bouchla. Tehdy mi poprvé vyčetl, že jsem neustále protivná a že se to se mnou nedá vydržet. Tím můj vztek proti němu ještě podpořil a hněv tím značně narůstal. Chvíli jsme měli tichou domácnost a to bylo vlastně zároveň i nejklidnějším obdobím, které během probíhající menopauzy bylo. Můj manžel totiž není schopen pochopit, že žádnou z těch nepříjemností nedělám naschvál. Stejně tak mu stále nedochází, že menopauza netrvá měsíc, ale několik let.
Největší problémy jsou u nás kvůli intimní oblasti. Manžel neustále vyžaduje plnění manželských povinností, ale já jsem momentálně jinde. Mockrát jsem ho prosila o trpělivost, ale marně. Pořád mi předhazuje, že dřív jsme měli intimní chvilku i několikrát týdně. V tom má samozřejmě pravdu, ale já něčeho takového momentálně nejsem schopná. Místo toho, než aby mi byl manžel oporou a pokusil se to se mnou nějak zvládnout tak, jak sliboval, tak se raději vždy urazí a nemluví se mnou. V horším případě na mě křičí a vyčítá mi kde co.
Rozumím tomu, že i pro něj je nastalá situace celkem těžká, ale na sexu svět opravdu nestojí. Trochu pochopení by skutečně neškodilo. Po celou dobu vztahu to byl nejúžasnější chlap na světě. Teď ho ale nemůžu ani vidět. Chová se naprosto sobecky a je samé já, já, já a jen já. Na mě najednou nebere vůbec žádné ohledy. Moje výkyvy nálad si pořád bere osobně, i když jsem se mu už milionkrát snažila vysvětlit, že takhle to není. Mně samotné není dobře, ale on očekává, že to kolem něj se snad bude našlapovat po špičkách. Tímhle mě strašně zklamal a také mě tím vysiluje.
Poslední dobou jsme se tak začali jeden druhému spíše vyhýbat. Už nejsme schopni dívat se spolu večer třeba na televizi. Já si raději pouštím seriály na počítači v ložnici a můj muž leží v obýváku u televize. Toto jsme však nikdy předtím nedělali a vzájemnou společnost jsme si moc užívali. Mrzí mě, že teď, když svého manžela potřebuji jako oporu, chová se jako malý rozmazlený kluk. Celý partnerský život jsme si uměli vycházet vstříc, ale teď nám to nejde ani náhodou. Už je to tak špatné, že mám poměrně velké obavy z budoucnosti.
Jana, 52 let
Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Procvičte nejen pravopisná cvičení, diktáty, ale i kvízy, časté chyby, doplňovačky a vše, co pomůže ve výuce Vám nebo dětem
Vaše názory
Než budete všechno svádět na manžela, tak byste se měla pokusit (i s pomocí lékaře) zvládat svoje návaly vzteku. Věřím, že se Vám vrátí ten manžel, kterého si pamatujete a buďte si jistá, že i absenci sexu bude zvládat lépe. Vžijte se do role chlapa, který si Vás pamatuje jako super ženskou a najednou má vedle sebe uštěkanou fúrii. To pak časem bouchnou saze i největšímu kliďasovi.
Paldo, manžel věděl, co se bude dít, slíbil jí podporu a místo toho jí akorát podkopává. Což je u mužů bohužel typický, nejdřív sliby a pak "já si nemyslel, že to bude tak hroznýýý" a "myslel jsem že jsi jinááá". Jako, proč by se manželka měla milostpánovi zavděčovat? Souhlasím, aby navštívila lékaře kvůli těm záchvatům vzteku atd. to jde řešit. Ale manžela by buďto měla vzít s sebou, aby mu lékař vysvětlil co a jak -třeba to od doktora bude brát víc vážně než "jen" od manželky; nebo mu říct, ať si buď zvykne na změnu a nebo ať si jde kam chce. A od čeho je, mimochodem, internet? Slíbil jí podporu a při první příležitosti otočil a hned je manželka ta špatná. A to ho varovala dopředu, tak čemu se doprkýnka diví?
Je mi 54 let, taky procházím hormonálními změnami a nehodlám si kvůli tomu ničit manželství. Když paní Jana nezvládá přechod po psychické stránce, tak se může poradit s lékařem o vhodné medikaci na uklidnění (předpokládám, že třeba bylinné přípravky zkusila). Kvalitní léky může předepsat i praktický lékař a protože přechod může být spouštěčem depresí, není žádná ostuda ani pohovor s psychiatrem. A když to drhne v posteli, tak se dá koupit zvlhčovací gel a přemoci se, naplánovat hezký večer i když zrovna nemám chuť. Když od akce nebudu předem nic očekávat, tak může přijít jen příjemné překvapení. Je třeba mít na poměti, že se dostáváme do věku, kdy už začíná být víc (volných) žen než mužů a když budu manžela permanentně nasírat, že negativní impuls vždy vzejde ode mně, může se stát, že jiná pro něho projeví více pochopení ve všech směrech. Naštěstí s manželem pořád něco plánujeme, chodíme na výlety, do divadla, doma obnovujeme taneční schopnosti podle videí na netu, každý den si spolu povídáme, tak na nasírání není čas.
P.S. Tak podivné rozdělení slov na konci řádku není moje práce, zdejší systém si slova rozdělil sám.
Manžel není schopen pochopit... no a to je popis vztahu. Nevážíte si ho, máte ho za tupce, nezajímá vás, co cítí on, jaké má potřeby, tzn. nemilujete ho, možná je vám úplně lhostejný. A co čekáte, že se vám vrátí? Na hormonální nerovnováhu existují léky, vaginální sex se dá snadno nahradit jinými zajímavými praktikami a vaše nálady, drahá dámo, celkem nikoho nezajímají, když vy sama s tím nic neděláte. Manžel by vás třeba podpořil, kdybyste mu řekla: chodím k lékaři, beru hormony, ale bude to chvíli trvat, tak buď prosím trpělivý, protože já vím moc dobře, že tím trpíš stejně, jako já. Budu se ti to snažit vynahradit jinak. Řekni mi prosím, když budu nepříjemná, někdy si to neuvědomuji a mluví za mě hormony. Tak to dělají rozumní dospělí lidé. Sobci vyřvávají do světa, jací jsou chudáci, nedělají nic a chtějí od ostatních, aby se tomu přizpůsobili. Hezky pěkně se chováte k člověku, který vám celý život pomáhal a kryl záda!
Moc se pozorujete a leze vám na mozek, že stárnete. A za to viníte manžela. Najděte si něco, co vás skutečně bude bavit, co budete dělat AKTIVNĚ, a ne něco na pasivní zábavu, jako debilní seriály, co jen otravují ducha. Já jsem třeba posledních 25 let neviděla ani jediný seriál – protože jsem televizi vyhodila. Přechod je skvělé období. Jde jen o to, jak moc se budete zabývat blbostmi. Protože to všechno máte jenom v hlavě. Když se vám bude zdát, že už umíráte na přechod a že kolem vás manžel nechodí po špičkách nebo vás neobskakuje jako největší chudinku – podívejte se z okna. A uvidíte, že je krásný den, i když prší nebo mrzne. A toho se držte – a ze slavného a strašně zlého přechodu nezbude ani památka. Mně se přechod líbil – a nedám na něho dopustit, protože to po cca 15 letech je trochu horší, ale zase pěkné, když se s tím srovnáte. Prostě už nezvednete 30kg bedýnku, tak si z ní půlku uberete – a je to nadvakrát, a taky už např. nebruslíte a je vám víc zima. Ale pořád je to krásné...
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.