Mám dvě děti, se kterými jsem byla dlouhých pět let sama. Synkovi je deset a dceři šestnáct. Od jejich biologického otce jsme tehdy byli nuceni odejít, protože začal pít. Nejdřív ne moc, ale během několika let se z něj stal alkoholik, násilník a despota. Ubližoval mně a nakonec i našim dětem. Ty hrozné vzpomínky na psychický i fyzický si teror si asi ponesou celý život. Dnes lituji, že jsem od muže neodešla mnohem dříve. Tehdy jsem však měla strach, jak to všechno zvládnu s tak relativně malými dětmi. Trápily mě výhružky manžela a děsila mě otázka financí. Nakonec jsme to s dětmi opravdu zvládli a já jsem na nás dodnes moc pyšná. Teď však nastal problém, který nás dvě s dcerou poštvává proti sobě. A to mě velice mrzí.

foto / Freepik

Během těch pěti let jsem měla pár známostí, ale nikdy žádná z nich nakonec nevyšla. Z některých mužů se vyklubaly hodně podobné typy, jako byl můj bývalý manžel. Po mých zkušenostech od takových mužů rychle utíkám. Partnery jsem dětem nikdy nepředstavovala. Nepatřím k ženám, které by do svých vztahů děti zatahovaly dříve, než si muže oťukají. Jediný, koho jsem si domů skutečně přivedla, je můj současný partner.

Byli jsme spolu potají pár měsíců, ale oběma nám brzy bylo jasné, že spolu chceme zůstat. Jde o vážný vztah, ne o chvilkový románek. Můj partner je rozvedený a má to jednodušší v tom, že s manželkou neměli děti. Je to dospělý muž, který dobře ví, co od života chce a je mi velkou oporou. Je hodný, slušný, abstinent, nemluví vulgárně, má stálou práci a ví, jak se má k ženě chovat. Velice si ho vážím a jsem vedle něj opravdu šťastná. Moje dcera však přítele nemůže ani vystát. Představa, že by s námi někdy bydlel, je pro mě úplně děsivá.

Vše začalo postupně a pomalu. Přítele jsem nejdříve začala zvát na obědy, pak na společné výlety a až nakonec na celé víkendy. Můj syn mého přítele naprosto zbožňuje a mají spolu fantastický vztah. Zdá se mi, že můj přítel moc pěkně zastoupil nefunkčního otce. Synovi táta pochopitelně chyběl. Totéž jsem si myslela také o dceři. Můj partner by pro ni udělal první poslední, ale jí to pořád není dost. Snaží se dělat vše proto, abychom se rozešli. Nepřeje mi štěstí a chová se tak, aby ode mě partnera odehnala. Myslím si, že se jí to nepovede, ale je to pro nás všechny těžké. Nejvíce tím trpí asi můj syn, protože jeho sestra vždy vše spolehlivě zkazí. Každou akci, každý výlet i každé kino. Tam, kde je můj partner, dělá dcera vždy problémy.

V jeho přítomnosti se chová strašně. Odmlouvá, je drzá, směje se mu do očí, vymýšlí si historky o tom, že někde někoho mám a že jsem pila. Neštítila se zkusit na partnera zahrát divadlo o tom, že to kvůli mně začal jejich biologický otec pít. Hází na mě špínu, kterou by ani ten nejlepší scénárista nevymyslel. Tvrdí mu, že jsem střídala partnery jako na běžícím páse, že mě několikrát přistihla při intimním styku, protože jsem schválně nechávala otevřené dveře, že jsem dětem nedávala najíst, atd. Můj partner pochopitelně ničemu z toho nevěří, ale sem tam vidím, že možná mu přece jen nějaká pochybnost hlavou proletí.

Můj vztah je teď s dcerou na bodu mrazu. Když nemusíme, nemluvíme spolu. Ale ani to jí nestačí. Výrazně se zhoršila ve škole a kamarádkám vypráví, že nejdřív ji týral otec a teď se to opakuje znovu, kdy to dělám já. Mockrát jsem se s ní snažila promluvit normálně a v klidu. Vždy to ale skončí šílenou hádkou. Mám velké obavy z toho, že ode mě partnera nakonec opravdu odežene. S tak protivnou holkou totiž vydrží jen málokdo. Já vím, že taková ve skutečnosti není. Avšak to, že to vím já, neznamená, že na to bude chtít přijít i můj partner.

Veronika, 43 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.