Můj manžel je pedant na úklid. Vždy takový byl a prioritou pro něj byla čistá domácnost. Ta jeho posedlost uklizeným bytem se dala snášet ale jen do té doby, než přišly děti. Máme doma tři a půl letého chlapečka a pětiměsíční holčičku. S takto malými dětmi lze pořádek udržovat opravdu jen velice těžko. To ale můj muž není schopen pochopit. Pořád jsou u nás kvůli tomu hádky a já už jsem strašně vyčerpaná.

ilustrační foto / Freepik

Když se narodil náš syn, ještě se to dalo jakž takž udržet. Nepořádek dle mého muže doma sice byl také, ale nebylo to tak strašné, jako je to teď. Tak mi to alespoň tvrdí. Já se opravdu snažím, protože ty hádky mi za to nestojí, ale je to o nervy. Peru, vařím, uklízím, starám se o zvířata, o děti, chodím na nákupy, luxuju někdy i třikrát denně, aby manžel neměl zase připomínky, že jsou na podlaze drobky, ale jemu je to pořád málo.

Nemůžu mu upřít, že když má čas, tak mi s úklidem pomůže, ale to není nějak časté. Bývá od rána do večera v práci a většinou nejvíce pomůže jen o víkendu. Víkendy totiž nemívá pracovní a je schopný ho celý prouklízet. Já jsem s dětmi většinou na zahradě nebo u zvířat a manžela nechám, ať si dělá, co uzná za vhodné. Byl takový vždy. Už když jsme spolu začali žít, varoval mě, že do uklízení je úplný blázen. Dnes vím, že měl pravdu, ale nikdy mi to nějak nevadilo. Naopak. Byla jsem ráda, že nepatřím k ženám, které mají doma bordeláře. S dětmi ale ten jeho sterilní pořádek udržovat nejde.

Když se například vrátí večer z práce a já koupu děti, začne úplně hystericky ječet, že je mastná kuchyňská linka. Ano, je mastná, protože jsem dělala večeře, pak šla koupat děti a než se děti navečeří, utřela bych ji. On ale přijde zrovna ve chvíli, kdy ten nepořádek v kuchyni po chystání večeří skutečně je. A už to jede. Začne křičet, že jsem strašná bordelářka a šmudla, co celé dny dělám, že je tady takový svinčík a kdy už se prý hodlám vzpamatovat. Dle něj je všude špína, drobky a nepořádek.

Nejvíce mě asi mrzí to, že staví výchovu a péči o děti nad úklid. Vždy po návratu mě nejdříve sjede, že se zase vrací do nepořádku a až pak se jde na chvilinku věnovat dětem. Já během té chvíle pochopitelně uklidím, co se dá, ale stejně si můj manžel vždy něco najde. Ve všech jiných ohledech je opravdu milionový a vím dobře, že by se pro nás rozkrájel. Tahle jeho uklízecí mánie někdy ale vše dobré zastíní.

Nikdy dřív mi to nevadilo tolik, jako teď, když máme dvě děti. Vždy jsem věděla, že manžel je na úklid přísný a musí být zkrátka po jeho. Teď už toho ale nestíhám tolik jako dříve a hádky, které jsou u nás den co den kvůli nesmyslům, mě neskutečně vyčerpávají. Snažím se mu vysvětlit, že kdyby byl více doma a více pomáhal, byla by domácnost dle jeho představ. On je však přesvědčen o tom, že dvě děti nejsou takový záběr a pořádně uklízet můžu vždy, když jdou spát, nebo když je starší syn ve školce. Na jednu stranu bych si také moc přála mít blýskavou domácnost tak, jako jsme ji měli dříve, na druhou stranu bych si ale také přála, aby si manžel můj celodenní kolotoč vyzkoušel se vším všudy. Pak by mluvil jinak a uklizená domácnost by byla to poslední, co by ho zajímalo.

Radka, 35 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.