Po celé dětství dcery nemohla být o nějaké její obezitě vůbec žádná řeč. Sama jsem vždy cvičila a cvičím i dnes. A to i přes pokročilý věk. Zůstávám aktivní a věnuji se pohybu, co to jde. Celý život se mi dařilo udržet si nízkou a stabilní váhu. Vždy jsem dělala vše proto, aby tomu tak bylo. Nejen v souvislosti se zdravím, ale pochopitelně i v souvislosti se vzhledem. Obezita není ani zdravá, ani hezká. Vždy jsem k tomu vedla i své děti. To, že se ale jedna z mých dcer nepříjemně zakulatila, však ona osobně vůbec neřeší.

foto / Freepik

Celkem dlouho se jí dařilo jít v mých šlépějích a váhu měla v pořádku. Po porodu mého vnuka však na sebe v tomto ohledu začala úplně kašlat. Neskutečným způsobem přibrala už v těhotenství, protože se vůbec nehlídala. Mnohokrát jsem jí říkala, že nemusí jíst za dva. Tento mýtus byl už mockrát vyvrácen a ani já sama jsem v těhotenství jídelníček nezměnila. Není to nutné. U obou dětí jsem v těhotenství přibrala maximálně 18 kg a vše jsem vždy nechala už v porodnici. A pak jsem se hodně rychle snažila dostat zpět do formy. Moje dcera však velmi zpohodlněla a ani rok po porodu nemá dole to, co já jsem měla sundané už v porodnici. Naopak se mi zdá, že stále víc tloustne.

Už několikrát jsem jí narovinu řekla, že jednou bude litovat, pokud s tím nezačne brzy něco dělat. Nemá žádné hezké oblečení, které by jí padlo. Pokaždé ji vidím ve volných legínách a plandavém tričku. Šaty jsem na ní dobré dva roky neviděla. Nejhorší ze všeho je, že její vzhled už hodně vadí i jejímu manželovi. Když se snažím pomoct jí, jen se uráží.

S mým zetěm mám skvělý vztah a již mnohokrát jsme se o vzhledu mé dcery bavili. On je hodný muž a tvrdí, že ji má rád takovou, jaká je. Ale když jsme třeba na procházce s malým a máme na debatu více času, bez skrupulí přiznává, že mu štíhlá figura jeho ženy přece jen chybí. A není se čemu divit. Byl zvyklý mít doma ženu rozměrů modelky a teď na něj čekává to, co se z ní stalo.

Rozumím tomu, že kolotoč kolem dítěte je náročný a člověk ne vždy pravidelně jí nebo se hýbe, ale do jisté míry jsou to všechno jen výmluvy. O opaku mě nikdo nepřesvědčí. Když se chce, všechno jde. Ale moje dcera zkrátka nechce. Ráda bych jí nějak pomohla, ale nevím jak, když se jen uráží, když něco řeknu.

Mám velkou obavu, že jestli to takto půjde dál, jednou zapláče. Nebude trvat dlouho a její manžel si jistě všimne, že existují i ženy, které vypadají jako jeho manželka, když byla ještě před porodem. Na jednu stranu jsem ráda, že ji má rád takovou, jaká je, ale na druhou stranu znám muže. I mě samotnou manžel vyměnil za mladší model. A to zdaleka nevypadám tak zanedbaně, jako moje dcera.

Nevím a děsím se toho, kam až to chce moje dcera nechat zajít. Čím dál více se mi zdá, že na svůj vzhled zcela rezignovala a věnuje se pouze dítěti. To ale také není dobré a jednou to zákonitě jejímu manželovi přestane stačit. A budu to já, za kým přijde plakat. Jen si tu situaci představím a bolí mě u srdce.

Mrzí mě, že dcera přestává být ženou a nechce pochopit, že by se o sebe měla starat. Nejen kvůli svému manželovi, ale předně kvůli sobě. Už teď má na váze trojciferné číslo a to je mladá. S přibývajícím věkem a nabalujícími se povinnostmi už to půjde všechno mnohem hůře, než by tomu mohlo být teď.

Milena, 60 let

 

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.