Říká se, že se ženami je to složité a prý se nám dá strašně špatně porozumět. Už vůbec nás ženy prý nelze pochopit. Někdy mám ale pocit, že já jsem proti tomu, co předvádí můj manžel, úplně slabý čaj. Jsme spolu s mužem už šest let a žádná změna k lepšímu se zatím nekoná. Někdy mě mrzí, že jsem se svatbou souhlasila.

ilustrační foto / Freepik

Ze začátku mezi námi bylo vše v pohodě. Jako v každém vztahu na startovní čáře. Zamilovanost a žádné hádky. Vše šlo dobře. Když jsme se sestěhovali, začaly tam jisté náznaky být. Problém je v tom, že můj manžel se nechce a neumí hádat. To by snad ani tolik nevadilo, jenže on tento postup aplikuje na vše. Nemá prý zapotřebí nějaké hádky a problémy se nakonec vždy údajně vyřeší samy. Jenže když tento přístup trvá už několik let, začne vás to coby partnera značně vysilovat.

S mým mužem se nedá řešit vůbec nic. Vše nechává vyhnít a problémy jen bobtnají. Nic nemá takovou váhu, aby se pokusil o nějaké řešení či alespoň o diskuzi. Každý problém, každá naše rozepře mu připadají banální a nebude prý na takové hlouposti plýtvat časem. Zásadně mluvíme jen o příjemných věcech a ty nepříjemné zůstávají viset ve vzduchu.

Uvedu příklad z nedávné doby, který je jen jedním z té hromady nevyřešených záležitostí u nás. Manžel mě zapomněl vyzvednout v práci tak, jak jsme se domluvili. Volám mu, nic. Volám znovu, nic. Na pátý pokus telefon zvednul a oznámil mi, že usnul. Dobře, to se klidně může stát. Ale když pro mě pak dorazil, začalo přesně to, co už dlouhá léta důvěrně znám. Zametání pod koberec. Z nastalé situace jsem samozřejmě byla rozladěná a ptala jsem se, zda se mi například nechce omluvit. Omluvil se stylem NO TAK PROMIŇ, a to bylo vše. Hned změnil téma na to, že jeho sestra dostala v práci padáka a co prý na to říkám. To mě rozlítilo ještě víc a položila jsem tedy otázku na to, co se vlastně stalo a jak mě tam mohl takovou dobu nechat stát. Na to opáčil, že nemám přehánět a že přece o nic nešlo. Tím téma uzavřel a bylo po diskuzi.

U nás však podle manželova názoru nikdy o nic nejde a je to tak úplně se vším. Jakýkoliv problém se u nás řeší, lépe řečeno neřeší, naprosto totožným zmíněným stylem. Dle mého muže nikdy o nic nejde, nikdy se nic neděje a nic není potřeba řešit. Vše prý vždy nějak dopadne a nemám si přidělávat vrásky.

Jsem z toho už totálně frustrovaná a vůbec si neumím představit, že do takového vztahu někdy přivedu děti. Když ani sami dva neumíme vyčistit vzduch, jak to tak asi pak může vypadat, když jsou v rodině i potomci?

Mrzí mě, že manžel si razí cestu zametání problémů pod koberec, než aby si se mnou sednul a mluvil a řešil. Všechny nevyřešené problémy a nedorozumění už mi začínají citelně přerůstat přes hlavu. Nejhorší pro mě je, že mám pocit vlastního selhání. Snažila jsem se vždy být skvělou manželkou, ale teď zjišťuju, že mi ani tak základní dovednost, jako je motivovat manžela k řešení vzniklých problémů, nejde.

Petra, 31 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.