Vlivy výchovy nás poznamenávají silněji, než je pro náš osobní vývoj zdrávo. Vezmeme za své, že být poslušnými holčičkami je pro nás tím nejlepším způsobem, jak dosáhnout klidného a spokojeného žití. Jsme-li však holčičky, či dokonce již ženy vnímavé, zjistíme, že tudy cesta nevede. Ale jak z tohoto bludného kruhu ven? Kdo klade otázky, nalézá odpovědi.

Úvodní motto při vstupu do světa německé spisovatelky Ute Ehrhardtové – bestselleru, přeloženého do 25 jazyků světa, s výstižným názvem HODNÉ HOLKY SE DOSTANOU DO NEBE, ZLOBIVÉ KAM CHTĚJÍ – nás na chvíli nenechá na pochybách, že jsme kdesi udělaly chybu:

Neznám žádnou jistou cestu k úspěchu, znám jenom cestu k jistému neúspěchu: chtít každému vyhovět.

Platón

Nemeškejme a začtěme se do osvobozujících stránek. Nikdy není pozdě. Všichni jsme předurčeni k úspěchu na kterémkoli poli, jež si zvolíme:

Zlobivé holky se dostanou, kam chtějí!

I do nebe na zemi!

Neposlušné holky nejsou novinka dnešní doby. Patřila k nim svým způsobem už Florence Nightingalová, zakladatelka prvních škol pro ošetřovatelky. Vypověděla poslušnost rodičům, odmítla slibnou partii a vydržela prudký, dlouhý spor. Sice trpěla, že matce způsobila zármutek, ale prosadila se. „Kdo se narodil s křídly, měl by udělat všechno pro to, aby je použil k létání,“ prohlásila.

Po ní následovalo mnoho odvážných, bojovných žen. …

Ženská odvaha se stále znovu vyplácí. I docela normální „žena odvedle“ má stále víc vůle vítězit. Podíl žen na počtu osob, které se rozhodly pro samostatnost, neustále roste. Roste také procento zaměstnaných žen, stoupá počet matek, jež se relativně rychle vracejí do zaměstnání, a o rozvod žádá více žen než mužů.

Co mají tyto ženy společného?

Porušují pravidla a stanoví si pravidla vlastní. Kladou jednoznačné požadavky. Říkají jasně ne. Nenechávají se nikým znejistět. Mají vizi své osobní cesty. Myslí globálně, neutápějí se v maličkostech. …

Ženy, které umějí být nepohodlné a jsou ochotny se pohádat, se dostanou dál. To je skutečnost, ačkoli jsme se v našem kulturním okruhu naučili, že projevy zlosti a vůle k prosazení jsou cosi negativního. Zejména ženy popírají své pocity tak dlouho, až je přestanou vnímat. To vrcholí tím, že se hodné holčičky často cítí neurčitě špatně a snadno onemocní. Zlobivé holky se naproti tomu naučily cíleně se hádat. Akceptují, že neexistují žádné mezilidské vztahy bez agresívních pocitů. Nemají strach z agrese ani vlastní, ani cizí. Využívají svou agresi jako zdroj energie, i když se zlobí samy na sebe. Jejich řešením nejsou pochybnosti o sobě a sebedestrukce, nýbrž dovnitř i navenek cílená odvaha. …

Vydalo nakladatelství MOTTO