Sebevědomí je vlastnost, která není u každého stejně vyvinuta. Jen málo lidí má sebevědomí dostatek a je mnoho těch, kteří ho mají velmi málo a proto touží po větší sebejistotě.

Na první pohled se sebejistota zdá být z psychologického hlediska celkem jednoduchou záležitostí, ale není tomu tak. Je totiž hluboce provázána s ostatním vlastnostmi člověka.

Sebejistota patří mezi centrální vlastnosti. Představíme-li si duši zhruba v podobě prstencového modelu, pak sebejistota sídlí v jeho středu, zatímco ostatní vlastnosti se seskupují kolem ní.

Sebejistota silně souvisí s optimismem resp. pesimismem. Jak sebejistota tak optimismus, jsou vlastnosti, které se zakládají již v raném mládí. Jiné vlastnosti vyzrávají teprve mnohem později, jako třeba znalost lidí. Proto také je možné si tyto vlastnosti i v pozdějším věku poměrně snadno osvojit, kdežto rozvíjet sebejistotu je nesrovnatelně obtížnější.

Zamyslete se nad následujícím příkladem. Zkuste posoudit pouhým citem, zda chování uvedené osoby svědčí o "pravém" či "nepravém" sebevědomí: Pan Novách přichází ráno do úřadu. Jeho kolega mu vypráví, že šel včera ještě s ostatními na pivo do hospody na rohu a že na něj přišla řeč. Pan Novák se usmívá. Kolega se ptá: "Nechceš vědět, co o tobě říkali?" On odpovídá: "Jestli o mně mluvili dobře, potěšilo by mě to. Ale jestli o mně mluvili špatně, což je u takových pivních řečí pravděpodobnější, zkazilo by mi to náladu. Radši mi vůbec nic neříkej."

Co si o tom myslíte? Je pan Novák sebevědomý? Na tuto otázku je těžké odpovědět. Pan Novák instinktivně cítí, že by klepy mohly ovlivnit jeho duševní rovnováhu a proto nechce raději o rozhovoru vůbec nic vědět, aby ho to nezranilo. Nevyužívá šance dovědět se o sobě něco potěšitelného. Jeho sebejistota tedy není příliš velká.

Pokud by se byl pan Novák svého kolegy se zájmem vyptával na to, co o něm říkali, přicházely by v úvahu následující možnosti výkladu:

- Pan Novák je sebejistý a optimistický. Očekává něco pozitivního. Negativní by jím neotřáslo.

- Pan Novák není sebejistý. Chce přesně vědět, co na něm mohou najít. Tajně však doufá v něco pozitivního aby tím své mizivé sebevědomí na chvíli posílil.

Na běžném příkladu ze zaměstnání zde vidíme, jak mnohovrstevná může být podobná reakce. Kromě toho je zřejmé, že pouze sebejistý člověk si může suverénně poradit s klepy. Komu naopak sebejistota chybí, ten se zaplete do složitých obranných mechanismů, neboť je snadno zranitelný. Jeho duševní vyrovnanost se tak ocitá v nebezpečí. "Špatné hodnocení" jeho osoby ho připravuje o dobrou náladu a stojí ho spoustu duševní energie.

Okolí cítí, jestli je pan Novák sebejistý nebo ne. Považují-li ho za sebejistého, ušetří ho špatných zpráv, protože tím nedosáhnou žádného efektu. Považují-li ho však za nejistého, pak spoustě lidem činí sadistické potěšení, když ho mohou vyvádět z rovnováhy.

Je zřejmé, že nejistý člověk to nemá lehké. Jeho nejistota je ze strany ostatních neustále znovu živena. Zmínkou o klepech nejistý člověk znejistí ještě více, jeho nejistota se prohloubí. Okolí tuto nejistotu velmi rychle postřehne a napříště nevynechá příležitosti šířit o panu Novákovi nepěkné klepy. Pan Novák je pak tím nejistější - je lapen v ďábelském kruhu, z něhož je těžké se dostat ven.

Kdo je silně závislý na názoru a hodnocení druhých, tomu již nezbývá dost energie k tomu, aby realizoval své schopnosti - příliš ho pohlcují problémy s pocitem vlastní ceny. Tyto problémy odčerpávají člověku tolik sil, že mu již nezbývá žádná energie a ani žádná odvaha k mimořádným výkonům.

Nyní se zamyslete nad jiným příkladem. Jaká je podle vás sebejistota v tomto případě? Jde o rozhovor dvou přátel, pana Šmída a pana Rotta.

Šmíd: "Zvýšili mi plat."

Rott: "Však už bylo u tebe pomalu načase. Před třemi měsíci jsem u šéfa protlačil zvýšení platů pro své oddělení."

Šmíd: "A ty sám?"

Rott: "Já mohu u své firmy vydělávat tolik, kolik chci. Nemohou se beze mě prostě obejít. Vždyť se v tomto podniku nejlépe vyznám ve zpracování dat. Ti vědí moc dobře, že bych mohl mít docela jiné možnosti."

Šmíd: "Máš kliku. Právě včas ses přeorientoval na zpracování dat."

Rott: "Bez organizačního talentu by to nebylo na nic. Umím prostě dobře logicky myslet. A to mi dává náskok. To si musí ostatní pěkně přivstat, jestli mě chtějí trumfnout."

Co soudíte o tomto rozhovoru? Je pan Rott sebevědomý? Na první pohled to tak vypadá, neboť působí dokonce velmi sebevědomě - žádná známka nejistoty. Pan Rott nemá ovšem "zdravé" sebevědomí, sebevědomě se tváří pouze navenek. Jeho "sebejistota" není totiž nic jiného než vytahování. Pan Rott je v podstatě chlubil, velkohubý hrdina. Nadsazuje, aby zaimponoval a maskoval tak svou vnitřní nejistotu.

Kdyby pan Šmíd jen lehce zašťoural do této pózy, rychle by zjistil, že jeho přítel Rott je nejistý a bázlivý a že jeho jistota je předstíraná fasáda. Avšak pan Šmíd také nemá příliš velké sebevědomí. Chová se proto velmi zdrženlivě a zdvořile. Nechce se svého přítele dotknout, protože tuší, že by způsobil rozladění - a to by poškodilo jeho vlastní sebevědomí. Dostat se do sporu s přítelem by přece znamenalo ukázat se jako "nesnesitelný". To by se neslučovalo s obrazem, který si o sobě vytvořil. Není dost sebejistý na to, aby se mohl vystavit sporu.

Příklad ukazuje, jak se může nedostatečná sebejistota projevovat. Jistě jste si v okruhu svých známých také všimli podobného chování. Pan Rott je se svou snahou imponovat v každém případě příkladem "nepravého" sebevědomí. Uveďme tedy konečně příklad "pravého" sebevědomí.

Pan Melichar je pozván ke známým. Je samostatný grafik. Ostatních deset přítomných jsou úředníci a zaměstnanci. Jelikož má delší vlasy a chová se velmi uvolněně, okamžitě je přijímán s nedůvěrou a odstupem.

V průběhu diskuse pan Melichar moc nemluví. Pozorně naslouchá a zajímá se o hovory druhých. Je tam také pan Stejskal, který nemá příliš velké sebevědomí. Maskuje to velmi bodrým a dominantním vystupováním. Mlčenlivost pana Melichara, ho poněkud zneklidňuje. Aby se zbavil nejistoty, snaží se pana Melichara vyprovokovat.

Stejskal: "Proč pořád mlčíte, pane Melichare?"

Melichar: "Poslouchám."

Stejskal: "Grafici mají všichni pořádně za ušima. Pracujete také pro reklamu?"

Melichar: "Ilustruji dětské knížky a také pořádám tu a tam nějakou výstavu."

Stejskal: "Jste také takový šarlatán jako ti ostatní moderní umělci?"

Na tomto místě by se mohl pan Melichar rozzlobit. Kdyby neměl dostatek sebevědomí, provokace pana Stejskala by ho vyvedly z míry. Nejistota by v něm mohla vyvolat různé reakce jako například pocit pokoření, rezignace nebo agresivitu.

Protože však pan Melichar vlastní hluboce zakořeněné sebevědomí, neznejistí, nýbrž zůstane věcný a pokusí se odvést pana Stejskala od jeho pochybné konverzační taktiky. Odpovídá: "Málo moderních umělců jsou šarlatáni. Pro tento typ lidí dnes existují výhodnější oblasti, kde mohou uplatnit své šarlatánství a kde vydělají mnohem víc peněz než v umění." Stejskal: "Ale spousta moderních děl jsou podle mě prostě nesmysly."

Nebezpečí je zažehnáno. Pan Stejskal už pana Melichara přímo nenapadá, ale předkládá nyní svůj osobní názor, o kterém je možné diskutovat.

Pan Melichar byl díky své sebejistotě schopen bez napětí odvrátit útok, který byl osobně namířen proti němu. Jeho pocit sebejistoty byl natolik stabilní, že mohl reagovat věcně.

Možná, že jste odpovědí pana Melichara dokonce trochu zklamáni. Není ani vtipná ani zvlášť úderná. Pan Stejskal to taky řádně "neschytal". Pokud jste doufali v něco podobného, svědčí to o vaší vlastní nejistotě. Neboť ten, kdo je nejistý, chce neustále triumfovat, chce získat nad jinými moc. Pocit vlastní ceny musí neustále potvrzovat pocitem své převahy. To však není "pravá a zdravá" sebejistota. Člověk skutečně sebejistý nemusí mít neustále navrch. Může s druhými lidmi komunikovat bez obav. Jeho vlastní cena zůstává reakcemi druhých nedotčena.

autor:Martin Hauge