Pražský betlémský pes

Lidé se krčí do kožichů a bund, stahují čepice a třou ruce v rukavicích, aby trochu více tepla nahnali do svých těl. Staroměstské náměstí se noří do stmívání. Padá další sníh a umocňuje krásu koled a cinkání zvonků na trhu.

Dnes se spěchá jiným způsobem než po včerejší dny. Za pár dní nastane Štědrý den a z tašek vykukují zabalené dárky, lahve vína a šampusů a pytlíky slaného pečiva. Každý má stovky nových starostí a nevšímají si ani starého psa, kličkujícího mezi nohami.

Pes v kulichu křižuje náměstí. Kdo mu co hodí, kdo mu co nabídne? Zmrzlé tlapy si dávno neléčí a kulhá tam a zpět před Betlémem.

Má strach z odvahy, která ho zavedla z tmavých koutů zapadlých uliček až sem. Hladem mu trnou zuby a z očí se line druhý pád: „Od koho a čeho se mi dostane všímavosti?“

Malá holčička! Zlatavé copánky jí vykukují zpod čepice a povídá.

„To je ale hubený pejsek. Maminko, co kdybys mu tu šunku na chlebíčky nechala?“

„Ale to se přece....“

Ne, nesmí říct nedělá! Prosím, pro psí duši, jen aby neřekla, to se přece nedělá!

„Ale to se přece zbláznil svět. Chudák pejsek, takhle hladovět a mrznout.“

„Vezmeme si ho domů?“

„Domů ne, ale koupíme mu jídlo, tamhle za rohem.“

Odešly obě! Nejspíš se už nevrátí, vždyť proč se starat o cizí duše?

Pes v kulichu křižuje náměstí a zas a znovu, promrzlé tlapy posunuje blíž k Betlému a říká si, když už ovce, proč bych i já nemohl mít svůj kus? Vleze si dovnitř, usne a probudí ho laskavý druh!

„Tady máš něco na zub, starý brachu!“

„Haf, haf, děkuji ti žebráku!“ O svačinu se s ním rozdělil a co to vidí? Že by v říši snění byl? Holčička s maminkou se vrací a skládají sem hodně jídla. Celý týden se bude mít, když ho někdo neobere!

„To je od vás moc milé!“ povídá pán holčičce s maminkou, „také půjdu něco obstarat!“

I já a já a já a my všichni...“

Že by pes snil?

Nebo si opravdu krásné a veselé zasloužil? Usíná na troše slámy a z dáli slyší píseň:

„Pojďme spolu do Betléma, nakrmme se!“

/Pražský betlémský pes: Petra Nachtmanová

www.shaylen.epika.cz/

Tradice Betlémů

Praotcem vánočních Betlémů je Svatý František z Assisi. Po návštěvě Svaté země, kde navštívil Betlém, postavil se svými přáteli roku 1223 v jeskyni na hoře Alverno (Itálie) první Betlém, v němž sloužil štědrovečerní půlnoční mši.

V roce 1562 postavili jezuité první Betlém i v Praze v Týnském chrámu. Důvodem byla snaha jezuitů o rekatolizaci českého lidu. Proto se snažili přimět lidi, aby chodili do kostela a přistavovali k jeslím oděné figury v životní velikosti, které pak přemísťovali podle každého dne z legendy o narození Ježíše Krista.

Počátkem 18. století tradice stavění jesliček postupně zakořenila i v dalších kostelech a klášterech. Později pronikla i do měšťanských domů a koncem 18. století zapustila své tradiční kořeny i mezi prostými lidmi. Možná i proto, že je osvícenský císař Josef II. spolu s vánočními hrami zakázal.

Lidé si stavěli vlastní jesličky. K základním figurkám - Ježíškovi, Marii, Josefovi, volu, oslu, pastýřům se stády a třem mudrcům - si přidávali i další postavy ze svého okolí.

Betlémy se stavěly na počátku adventu a teprve o svátku Narození Páně do nich lidé dávali figurku novorozeňátka a přidávali postavičky anděla, pastýřů a darovníků. Postavičky třech králů a jejich průvodu se přidávali až 6. ledna. Jesličky stávaly ve staveních až do Hromnic a ty největší - vyřezávané zabraly skoro celou světnici.

Betlémy se vyráběly z různých (pro chudé lidi dostupných) materiálů: z papíru, dřeva, kukuřičného šustí, těsta, vosku, sádry, keramiky, nebo se ručně malovaly na dřevěné desky dřeva či na papír. Od poloviny 19. století se začaly vyrábět i tištěné Betlémy.

Během staletí vznikaly v pojetí i v materiálu krajové odlišnosti. Lidská tvořivost nezná hranic, a tak někdy bývaly Betlémy posazeny i do fantastické krajiny.

K oblastem se starou betlémářskou tradicí patří Východní Čechy Nejznámější je třebechovický Betlém, který vytvořil v druhé polovině 19. století Josef Probošt z Třebechovic pod Orebem. Společně s Kapuciánem a Josefem Frimlem (který nahradil původní jednoduchý pohon lanky přesným soukolím a převody), vytvořil Probošt Betlém o velikosti 7m x 3,20m x 2,70m, který má čtyři sta pohybujících se figurek. V roce 1934 jej získal František Skřivan a díky jeho péči se Betlém zachoval až do dnešní doby.

Vánoční výstavy Betlémů, které se konají v současnosti, svědčí o tom, že betlémářská tradice u nás dosud žije.

/Komentář Tradice Betlémů: Hana Formánková/

Zdroj fotografie: O. Formánek.