Od té doby, co jsem na mateřské, je to u nás doma učiněná katastrofa. S manželem se pořád jen hádáme a nejsme schopni najít společnou řeč. Podle mého muže jsem totiž prý závislá na telefonu a na internetu. Tohle ale můj manžel přehání a není schopen podívat se na situaci i z mého úhlu pohledu.

foto / Freepik

Můj manžel pracuje na tři směny. Po ranní bývá unavený, protože brzy vstává. Po noční je zase unavený, protože pracuje celou noc a potřebuje dlouze vyspávat. A před odpolední moc nefunguje právě proto, že bude pracovat celé odpoledne, tudíž si chce dopoledne pořádně odpočinout. A takto je to každý den, týden a měsíc. Pořád dokola.

Můj muž není z těch, kteří by si sedli k dětem a hráli si s nimi. Nikdy ho samotného nenapadne, aby šel s dětmi sám ven. V domácnosti nepomáhá vůbec a milejší je mu klid, než trocha překonání sebe sama v zájmu zachování rodiny. Když jsme měli jen syna, kterému jsou teď čtyři, bylo to ještě fajn. Ale když se nám pak narodilo děvče, které teď oslaví druhé narozeniny, začalo to jít z kopce. Můj manžel hrozně sešel a neustále se odvolává jen a jen na práci. To, že má také ženu, která není jen matkou, už ho nezajímá. Tak dlouho na mě všechno nechával a tak dlouho si mě nevšímal, až jsem se k mobilu skutečně uchýlila. Otázkou je ale také ono klíčové proč. Na to už však manžel nehledí a jediné, co dovede, je vytýkat mi, že jsem mobilní a internetový závislák.

To je ale nesmysl. Na mobilu jsem pouze ve volných chvílích, kterých však mám jako matka dvou malých dětí jen velmi málo. A jsme zase u toho, proč tomu tak je? Být na mateřské dovolené není žádný med. A když jste na všechno úplně sami, začne vám z toho brzy docela pořádně, slušně řečeno, hrabat. To ale mého manžela nezajímá. Ten stále žije v představách, že když to zvládla jeho matka se čtyřmi dětmi, já to musím zvládnout tuplem. Ale to, že se doba dost změnila a že žena skutečně nemá na starost pouze děti, vůbec nepostřehnul. Ta jeho věčná únava a otrávenost mu pravděpodobně zcela zatemnily mozek, a pořádně se zaseknul v minulých dobách. Hlavně, když má svůj klid. To je pro něj alfa omega všeho.

Hodně času trávím s dětmi sama a chybí mi dospělá společnost. Té jsem se tak začala přibližovat pomocí telefonu. A co je na tom špatného? Využívat sociální sítě jako komunikační nástroj? Nic trestuhodného na tom opravdu nevidím. S manželem není žádná řeč a po celém dni tak ráda prohodím pár slov s dospělými lidmi, kteří se v internetovém prostoru také nacházejí. Jakmile mě ale manžel zahlédne s mobilem v ruce, už je oheň na střeše. Hned začne rýpat a posmívat se mi, že jsem jako puberťák závislý na telefonu. Když se mu snažím vysvětlit, že toho za celý den s dětmi mám až nad hlavu, a že on si se mnou povídat nechce, začne křičet a už jsme v sobě. Vyčítá mi, že on, na rozdíl ode mě pracuje, a že i on toho má plné zuby. Kdyby ale trochu více zabral, neleželo by toho tolik na nás obou.

Už delší dobu však pozoruji, že manžel nechce nic řešit. On se chce zkrátka jen hádat a je úplně alergický na to, když má někdo v ruce telefon. Takoví lidé se mu zdají být trapní a prý nechápe, co na těch mobilech vidíme. Když už neví kudy kam, jeho posledním slovem je vždy to, že bych se měla jít léčit, protože jsem na telefonu závislá. Že mě k tomu svým způsobem ale dohnal sám, už si pochopitelně připustit odmítá.

Eva, 32 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.