S přítelem jsme spolu už dva roky. Vztah máme krásný a všechno nám moc hezky funguje. Teď o prázdninách se k sobě budeme stěhovat, a když to dobře půjde, rádi bychom se už příští rok vzali. Kdykoliv poslouchám nějakou nastávající nevěstu, ale i kovanou manželku, zmiňují se o problémech s tchyněmi. O problémech se sestrou partnera jsem zatím neslyšela nikdy. A přesně tyhle problémy já mám.

foto / Freepik

Začalo to v podstatě hned. Už když jsme se seznámili, partner o své sestře hodně vyprávěl. Mluvil o tom, že jej sestra vychovala, protože jejich máma na ně neměla čas. Jejich maminka vedla několik restaurací a doma údajně byla málokdy. Partnerův tatínek žije již dlouhá léta v zahraničí a s rodinou příliš těsné vazby nemá. Dle vyprávění mého partnera tak vše skutečně nasvědčuje tomu, že sestra velice brzo zastávala roli matky a je na mladšího bratra až nezdravě fixovaná. To dedukuju také z toho, že jí brzy bude čtyřicet let, stálý vztah nemá a nikdy neměla, děti nechce, k mužům se obecně chová strašně, a když jde o mého partnera, mám dojem, že se jí klidí z cesty i jejich vlastní máma. Zkrátka se mi často zdá, že partnerova sestra nechce k bratrovi nikoho pustit, hlídá si své místo a chová se tak, jako by ona byla jeho přítelkyně.

Asi dokážu pochopit nějaké negativní dopady z dětství, kdy se o bratra musela starat, když sama byla ještě dítě, ale to ji neopravňuje k tomu, aby se drala na moje místo. Pochopitelně zde nemluvíme o intimitách, to ne. Avšak o postavení ano. A to si moje budoucí švagrová vydobývá velmi tvrdě. Snaží se mi ukázat, že budu vždy až ta druhá.

To, co partnerova sestra předvádí, je nevhodné, trapné a nepříjemné. Uvedu několik příkladů. Moc dobře například ví, že jsem si jako dítě prošla šikanou, a že o tom, pochopitelně, velmi nerada mluvím. Stejně tak moc dobře ví, že si i dnes nesu nějaké následky anorexie, kterou jsem před mnoha lety trpěla. A přesto, kdykoliv se sestrou partnera vidíme, vždy o tom začne, s prominutím, mlít. Vyptává se mě na nejrůznější detaily a jasně vidím, jakou má z mé nervozity radost. Už několikrát mě rozbrečela a pak hrála divadlo, že to skutečně nechtěla. Ale přesně toto chce a dělá s oblibou. A to, že se k nám má tendenci neustále cpát, když jedeme někam na výlet, když chceme jít do kina nebo na kola, snad ani nemusím zmiňovat. Je mi také naprosto jasné, že kdykoliv u přítele nejsem, ona tam je. Koneckonců tam vlastně často je, i když tam já jsem.  Buď už tam je, nebo vždy hrozně nenápadně něco potřebuje a prostě si drze přijde.

Tato témata vytahuje, i když jsme ve společnosti. A nejen to. Pořád pohrdavým tónem zdůrazňuje, že mám vysokoškolský titul a že mi například její práce v autoprůmyslu přijde podřadná. Nic takového jsem ale nikdy neřekla a ani si to nemyslím. Je ale těžké snažit se vycházet s člověkem, který je závistivý, trochu hloupý a vůbec neví, co s vlastním životem. Tyhle boje se nedají vyhrát. A co mě děsí asi ze všeho nejvíc je fakt, že můj nastávající muž je vždy na její straně.

Katka, 29 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.