Nemůžu říct, že bych se svou mámou měla špatný vztah. To určitě ne. Máma je hodná, vždy tu pro mě svým způsobem byla, ale k tátovi mám přece jen blíže. Táta je více vřelý a citový. Mohla jsem s ním vždy mluvit o všem, co mě trápilo nebo těšilo. Vždy pohladil, objal, popovídal, zajímal se. Máma spíše kmitala mezi prací a domácností. Hodně se snažila, abychom mívali teplé večeře, chodili hezky a čistě oblečení, abych ve škole dobře prospívala, atd. K pohlazení a jiným fyzickým projevům lásky měla však bohužel vždy daleko. Trvám si ale na tom, že špatný vztah opravdu nemáme, to bych jí křivdila.

ilustrační foto / Freepik

Když se mi narodily děti, svou mámu jsem vlastně nepoznávala. Od miminek se s nimi permanentně mazlí, pořád jim něco kupuje, houpe je na klíně a pohladí je i ve chvíli, kdy kolem nich jen prochází. Na mámě je vidět, jak vnoučátka zbožňuje a jak moc blízko k nim má. Občas ji až nepoznávám a jsem překvapená, kde se v ní tolik něhy v pokročilejším věku vzalo. Já jsem jedině ráda, že tomu tak je, ale někdy mě zamrzí, že já ani moje sestra jsme s ní toto nezažily. Teď však v naší rodině idylce odzvonilo a nastaly krušné časy. Táta si necelé dva roky po rozvodu s mámou našel novou přítelkyni.

Už to, že táta někoho má, máma špatně nesla. Hodně zahořkla, jiné muže nechce ani vidět a tvrdí nám, že je sama spokojená. Já na ní ale vidím, jak je smutná a jak se trápí. Nemůžu ji ale přece vodit za ruku po seznamovacích akcích, když sama nechce… Největším problémem jsou teď v souvislosti s mámou moje děti. Paradoxně. Kdykoliv je hlídá můj táta a jeho nová partnerka, je to konec světa. Máma mi vždy volá, křičí na mě, pak brečí, pak se zase vzteká nebo se přímo vnutí na kávu a hodinu do mě hučí, proč tátovi a té jeho nádheře děti půjčuju. Že je ta ženská pro děti prý přece cizí, nejsou na ni zvyklé, ona neví, co na ně platí a co ne, co potřebují a co ne, atd. Tímto proslovem dokonce minulý rok zkazila i Vánoce, když zase začala s tím svým divadlem. Neváhala vytáhnout toto téma u štědrovečerní večeře. Děti koukaly do polívky, manžel supěl a já měla na krajíčku. Úžasná vánoční atmosféra, skutečně.

Upřímně řečeno jsem už z těchto válek mezi mámou a tátou zoufalá. I moje děti, které už nejsou žádná mimina, ale bude jim osm a čtyři, si začínají na babičku trochu stěžovat. Na jednu stranu mě to mrzí a mám tendenci mámu bránit. Ale na stranu druhou je mi nad slunce jasné, že si za to máma do jisté míry může sama. Tátova nová přítelkyně není žádná fúrie. Je to normální rozumná a příjemná ženská v letech, která se zkrátka dala dohromady s rozvedeným mužem. Na tom přece není nic špatného. Myslím si, že kdyby si i máma někoho našla, ukřivděné a dětinské scény by ustaly a sama o sobě by také byla spokojenější.

Aneta, 38 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.