Je to už několik let, co mi byl partner nevěrný. Tehdy jsme ještě ani nebyli manželé a přišla jsem mu na nevěru zcela náhodou. Když vše prasklo, hrozně se dušoval, že to byl zkrátka jen úlet a že to nic neznamenalo. Bylo nám něco kolem dvaceti let, já byla zamilovaná a tak jsem mu to odpustila. Neuměla jsem si představit život bez něj. To koneckonců neumím ani dnes a pořád pro něj mám velkou slabost. A to i teď, když mě opět podvádí.

ilustrační foto / Freepik

Tentokrát jsem ale nemusela na nic přicházet. Partner, který je dnes už několik let mým manželem, se mi ke všemu přiznal sám. Myslím si, že o mé slabosti pro něj dobře ví a proto se také jeho chování změnilo. Přiznal mi, že fyzicky jej už vůbec nepřitahuju a v intimní oblasti jsem se prý změnila. Když jsem se ptala jak, dostalo se mi odpovědi, že jsem zlenivěla, nevyvíjím žádnou vlastní iniciativu a je prý znát, že sexuální život vedu jen proto, abych konečně otěhotněla. Nejdříve jsem se na manžela zlobila, ale po nějakém čase a vychladnutí musím bohužel uznat, že má v něčem asi pravdu.

O miminko se skutečně snažíme už dlouho a já jsem z toho už unavená. Za chvíli mi bude pětatřicet let, jednou jsem potratila a od té doby se ne a ne zadařit. Je pravda, že takto dlouhý proces plný zklamání člověka vysiluje. Sama jsem si všimla, že mám často špatnou náladu, nárazově a ze smutku vyjídám ledničku, dost jsem nabrala na hmotnosti a v posteli jsem méně aktivní a nejvíce se snažím v době ovulace. To všechno je pravda, uznávám. Pořád to ale není důvod k nevěře. Můj manžel si o tom však asi myslí něco úplně jiného. Neváhal mi vmést do tváře, že si za to prý můžu sama. Neustále jsem dle něj nepříjemná, soustředím se jen na otěhotnění, ale nic proto nedělám. V jeho očích se málo hýbu, špatně se stravuju, zlenivěla jsem a přestala se mnou být legrace i pohodová atmosféra. Pak už jen stačilo, aby se seznámil s rozvedenou paní, které rekonstruoval byt, a bylo hotovo.

Hodně mluvíme o tom, jak to všechno bude dál. Bolí mě, když mi manžel přiznává, že se mnou intimně žije jen za účelem početí, protože i on chce dítě, ale že mi nedokáže slíbit věrnost. Alespoň teď ne, když nám to doma ne úplně klape. Sice mi tvrdí, že to se zmíněnou paní ukončil, ale asi mu už nedokážu věřit naplno. Ráda bych začala od začátku a důvěru obnovila, otěhotněla a vše by se vystříbřilo samo. Ve hře je ale také možnost, že se pokusy o miminko zastaví a počkáme, až se náš vztah znovu utuží a začneme si být znovu blízcí. Je spousta mužů, kteří se změnili a s nevěrou opravdu přestali. Mám však ale také zároveň strach, že tímhle stylem se dítěte nemusím dočkat nikdy.

Denisa, 34 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.