Málokdo si dnes při praní uvědomuje, kolika proměnami musela pračka projít, než se z ní stala automatická záležitost, kterou stačí jen naprogramovat a zmáčknout tlačítko. Podobně dlouhý vývoj absolvovaly i prací prostředky. Pojďte s námi zavzpomínat na některé legendární prototypy.

foto / Unsplash

Špína? Vytlučte jí

Naši předkové se s prádlem doslova prali – špinavý oděv jen ponořili do čisté vody v řece či potoce a otloukali jej o kameny, což mnohdy vyžadovalo značnou sílu. Tím nečistoty mechanicky odírali z vláken. Později se dokonce začaly používat různé tlouky a plácačky. První zmínky o mýdle sice pocházejí z roku 2 800 před naším letopočtem, do něhož archeologové datují látku podobnou mýdlu nalezenou ve starověkých nádobách, nepoužívalo se však na hygienu ani na praní, ale na zahojení ran. Špína se odstraňovala pomocí hlíny, kořenů, kůry nebo plodů mydlice lékařské, tj. byliny rostoucí podél vodních toků. Ta obsahovala šťávu, která ve vodě pěnila. Další možností, jak prát, bylo šlapání oděvů v kádi – tímto způsobem fungovaly například veřejné prádelny ve starém Římě.

Nahoru a dolů

Tento namáhavý pohyb odkazuje na první převratný vynález v historii praček, a to valchu. Valše se původně říkalo prací deska a vyráběla se z různých materiálů, mimo jiné dřeva, pálené hlíny, ale i skla. Nedá se přesně určit, kdy a kde valcha vznikla, rané zmínky o ní se nicméně dochovaly z první poloviny 18. století. Na území Čech pak přetrvala až do 50. let 20. století, kdy ji vytlačily pračky. Výroba mýdla byla v Čechách dlouhou dobu záležitostí hospodyněk, které jej podomácku připravovaly z dostupných surovin. Průmyslově se mýdlo začalo ve světě dělat v roce 1806, kdy William Colgate založil  newyorský koncern na výrobu mýdla Colgate&Co. Čechy si v tomto ohledu opět trochu počkaly. O velkovýrobu mýdla se u nás v roce 1882 zasloužili otec a syn Schichtovi. První prací prášky spatřily světlo světa kolem roku 1880, a to ve formě rozemletých mýdel.

Dokolečka dokola

Nejstarší typ pračky představuje pračka valchová, kterou sestavil kolem roku 1750 Angličan Stendler. Jak už z názvu vyplývá, vyvinula se z valchy, takže prádlo i podobně odírala. Bubnová pračka, dílo Američana Hamiltona Smithe, sice byla k oděvům šetrnější, ale vyžadovala delší čas na praní. Vířivá pračka reprezentovala poslední typ před nástupem automatických strojů. Jako dvě předchozí se poháněla ručně a prádlo se v ní kvůli stejnému směru otáčení zamotávalo. S elektrickou pračkou přišel v roce 1906 Američan Alva Fischer – odpadlo tak pohánění rukou. Vynález automatické pračky, která mimo jiné spojila dohromady praní se ždímáním, přičemž zvládala ohřívat i vodu, však spadá až do roku 1937. Také prací prášky zaznamenaly ve 20. století posun. Od roku 1912 se do nich začaly přidávat prací a bělicí složky, od 30. let pak změkčovadla pro praní v tvrdé vodě, kde se prášek hůře rozpouští. Zdraví škodlivé fosfáty byly v 80. letech nahrazeny nezávadnými změkčovadly.

Téměř futuristická současnost

Dnešní pračky se stále více a více zdokonalují. Jejich programy dokáží snížit celkovou dobu pracího cyklu na minimum, ochraňují jednotlivé materiály a barvy. Vysoké otáčky ždímání zaručují, že prádlo z nich vytáhnete bez kapání, zároveň ale nepoškozené. Mnohdy se pračky navíc kombinují i se sušičkami, takže vám práci co nejvíce ulehčí. Také s pracími prostředky jde vývoj neustále kupředu. Na výběr máte klasické prášky nebo třeba speciální tekuté přípravky. Nejmodernější variantou jsou pak prací duokapsle, které na rozdíl od tekutých prostředků neobsahují zbytečnou vodu, ale čistý prací koncentrát, protože jsou ve vodě samy rozpustné. Kromě pracích prostředků pak existují parfémované aviváže či změkčovadla vody. A vývoj jde stále kupředu...

zdroje:

https://www.kultura21.cz/historietradice/6222-historie-pracky

https://www.kafe.cz/rodina-a-domov/prvni-pracky-pradla-20200217.html

https://www.casopis-rozmaryna.cz/jak-se-kdysi-pralo-pradlo/

https://www.nase-voda.cz/historie-prani-pradla/