Když moje přítelkyně přišla s tím, že chce umělé nehty, nic jsem nenamítal. Když si prodloužila vlasy, nic jsem nenamítal. Když si nechala upravit víčka, ani tehdy jsem neutrousil jediný nesouhlas. Ale když teď přišla se svým příšerným umělým obočím, už jsem se neudržel a řekl jsem pravdu. Narovinu jsem přiznal, že se mi to nelíbí a připomněl jsem jí, že jsem byl od začátku proti. Komplet si vytrhat obočí a pak si ho domalovávat, takový nesmysl.

ilustrační foto / Freepik

To se mojí partnerky samozřejmě dotklo a následovala tichá domácnost. Avšak to, co se na konto jejího obočí rozjelo potom, si asi ani sama nedokázala představit. Moje partnerka je všem pro smích a nikdo své pobavení neskrývá. To s sebou však nese velké problémy, protože já už se jí nehodlám zastávat a ona to samozřejmě bere jako mou neschopnost.

Je to vlastně dost patová situace. Moje přítelkyně se pro takový nesmyslný krok dobrovolně rozhodla, ale zlobí se na mě. Sama vidí, že její domalovávané obočí je skutečně směšné a že o přirozenosti nemůže být řeč. Jednak je vždycky každé jiné, ale hlavně ta nešťastná výška. Z mojí přirozeně hezké partnerky, jejíž obličej se mi líbil vždycky takový, jaký byl, nezůstalo nic. Kvůli zkaženému obočí má teď neustále udivený výraz. Když se něčemu hodně divíte, vytáhnete obočí vysoko a výraz obličeje se tak jasně změní. My ale obočí vrátíme do normální polohy, což moje přítelkyně nyní již nemůže.

Obočí opravdu vypadá otřesně a nedivím se tomu, že okolí to celé připadá směšné. Takové obočí směšné totiž skutečně je. S pobaveným výrazem se na mou partnerku dívají kamarádi, bezprostřední děti na ulici i ostatní ženy. Rozumím tomu, že to moje přítelkyně těžce snáší, ale já jsem ji k tomu přece nenutil. Naopak. Proč bych tedy měl být ten, kdo se jí zastává? Obzvláště v případě, že ani mě se její šílené obočí nelíbí. Ona mě však neustále pobízí k tomu, abych se jí zastal. Když jsem se jednou překonal, šel přes sebe a zastání jsem zkusil, bylo mi to krajně nepříjemné. Ostatní přísedící u stolu dobře věděli, že tohle zastání není upřímné.

Vztah nám jinak funguje dobře, jsme spolu dlouhá léta, plánujeme svatbu a vzhled opravdu není to, co by mě na ženě zajímalo nejvíce, ale tohle byl těžký přestřel vedle. Nejhorší na tom je, že moje přítelkyně to moc dobře ví. Snažím se jí být v této komické situaci oporou, ale to je jí málo. Vše u ní stojí a padá na tom hloupém zastání. Z ničeho nic podle toho začala poměřovat mužnost. Nejsem prý dost chlap, když se jí v tomto ohledu nezastanu, a proč něco neřeknu, a proč nebouchnu do stolu a například naše kamarády neuzemním, atd. Ale proč? Já opravdu nechápu, proč bych to měl dělat. Už na samotném začátku jsem projevil přání, aby se svým obočím nic nedělala a už vůbec ne, aby jej kompletně vytrhala. Obecně se mi jakkoliv upravené obočí nelíbí a to domalované už vůbec ne. Ale na mou prosbu se neslyšelo.

Teď má co chtěla, sama není spokojená, ale stejně jsem ten nejhorší já, protože neobhajuju něco, u čeho všichni jasně vidíme, že je neobhajitelné. Taková logika jde opravdu mimo mě.

David, 36 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenáře. Jména osob byla na jeho žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.