V pohanských švédských kalendářích byla doba uprostřed zimy označována jako ,,blažený čas“. V maďarské Šoproni zase ještě dnes říkají Vánocům ,,svátek tlustých břich“.  Ze záznamů  víme, že o zimních svátcích jsou dochována svědectví, že se slavily proto, aby v dalším roce vše dobře rostlo a klíčilo. V podstatě se jednalo o rituál plodnosti. V této souvislosti se také pekl trojí chléb. Ve Württembersku ještě v roce 1530 slavnostně poráželi a snědli tříletého býčka a tři jateční prasata. Kůže z býka a hlava jednoho z prasat přitom hrály v ceremonii zvláště důležitou úlohu.

foto / Jan Švéda

Germáni zase o vánočních svátcích obětovali koně a divoká prasata a dokonce se pak halili do kůže obětovaných zvířat, neboť v papežském ediktu čteme: ,,Jestliže se někdo o svátcích zahalí do kůže jelena nebo telete, oblékne na sebe kůži domácích zvířat a nasadí si zvířecí hlavu, ten se musí tři roky kát, neboť je posedlý démony.“

25. prosince slavili Řekové, Egypťané a Římané narození boha Slunce Mithry. Nejstarší zobrazení narození boha Mithry je staré asi 4000 let a bylo nalezeno v Chattuši, hlavním městě Chetitů.

Mithra, jenž se zrodil ze skály, zabil prabýka (konec věku Býka), jehož prolitá krev se stala pramenem života. K Mithrově liturgii patřil křest ponořením, půsty, obětní jídlo s vínem a chlebem. Tento bůh také nakonec vstoupil do nebe.

Mithra je zprostředkovatelem mezi lidmi a nejvyšším bohem. Právě proto konkuroval kult tohoto božstva novému křesťanskému náboženství. Ještě v roce 250 po Kristu prožíval tento kult v západním světě období nejvyššího rozkvětu. Mithrovy svatyně byly nalezeny i na území Německa. K obratu došlo, až když Konstantin Veliký zohlednil křesťanství tzv. milánským ediktem. Tehdy začal Mithrův kult upadat.

Zajímavý je také původ vánočního stromku. V některých německých krajích se věší za špičku ke stropu, aby se mohl volně otáčet. Těmto stromkům se říká ,,nepokoj světa“, což připomíná „strom života“ uctívaný snad všemi národy.

V Rakousku smí být „pravý“ vánoční stromek ozdoben jen červenými jablíčky, červenými svíčkami a pečivem. Tento způsob zdobení připomíná germánskou bohyni věčného mládí Idunu a zlatá jablka ze zahrady Hesperidek. Babylonský strom života byl zase zdoben drahokamy.

Předchůdcem našeho vánočního stromku byl zřejmě ,,rajský chvoj“, větev zdobená světly, která souvisí s ,,rajskými hrami“ ve středověku. V Krušnohoří stavěli vánoční pyramidu ze dřeva, zdobenou jablky, jedlovými větvemi a svíčkami. Čtyřem viditelným stranám pyramidy odpovídaly čtyři živly.

Zajímavá je skutečnost, že ortodoxní křesťané v Indii, v komunitě staré 1500 let, vánoční strom neznají. Také zvyk dávat zvířatům na Štědrý večer a na Nový rok dvojitou porci potravy je velice rozšířen, stejně jako víra, že zvířata spolu o půlnoci rozmlouvají a je možné si je v tento čas poslechnout.

Například v jednom švýcarském kantonu se peče zvláštní druh pečiva, které se dává také zvířatům. I známý zvyk pečení vánoční štoly zřejmě pochází z dávných dob. Jistý mnich Alsro z Prahy v roce 1400 napsal, že: ,,Bohužel v některých končinách křesťané tento chléb krájejí, aby v noci přišli bozi a pojedli z něho.“ Jak vidno, vznik mnoha vánočních zvyků sahá hluboko do minulosti...

napsal Petr Matura

zdroj: redakce, https://www.horydoly.cz/horolezci/vanoce-neboli-zimni-slunovart.html