Můj manžel byl celý život poměrně nedisciplinovaný. Hodně kouřil, alkoholu se také nějak striktně nevyhýbal, nesportoval, nechodil k lékařům a špatně jedl. Chvilku po jeho padesátce se na něm jeho životní styl odrazil a začal mít drobné zdravotní problémy. Hodně se zadýchával, často ho bolela hlava, trpěl nespavostí, bolestmi zad, brněly mu končetiny a nevolnosti byly součástí každého dne. Lékařka manželovi zjistila nebezpečně vysoký tlak, který hodně souvisí také s jeho nadváhou. Paní doktorka samozřejmě přišla i na jiné zdravotní komplikace, které s věkem přicházejí u většiny lidí. Můj muž se pravděpodobně verdiktu lekl a pořádně se zakousl do nového životního stylu. Jeho nový extrém ale rozhodně není to pravé ořechové.

ilustrační foto / Pexels

Vše začalo literaturou. Můj muž si pořídil hromadu knih o tom, jak si alternativními způsoby zlepšit zdraví. Na tom by ještě nebylo nic tak hrozného, naopak. Ze dne na den přestal kouřit, stal se z něj stoprocentní abstinent, hýbe se, upravil jídelníček a jí i zeleninu, které se nikdy dřív nedotknul. To všechno je v pořádku a v tomto ohledu ještě měl moji plnou podporu. Začal to však všechno přehánět a občas se mi zdá, že se mu jeho nový způsob život pořádně vymknul kontrole.

Když shodil první kila a upravilo se mu dýchání, začal se zajímat o psychosomatiku. Najednou se z něj stal odborník na tělo a duši a kudy chodil, tam rozumoval o tom, jak spolu vše úzce souvisí. Naučil se do práce jezdit na kole a najednou měl plnou pusu řečí o tom, jak zplodiny škodí nám všem. Denně poslouchám, jak bychom měli přestat jezdit autem všichni. Také se pídí po kvalitě potravin, pečivo se pro něj stalo sprostým slovem, veškerá očkování a léky jsou pouze jed, plast je zhouba světa, za globální oteplování by nám všem dal výprask, k masu bychom prý také měli přistupovat s velkou pokorou, když kosmetika, tak jedině bio a moje cigarety? Ty jsou pro něj jako červený hadr na býka. Já jsem se svým mužem skoro třicet let a jsem tak zvyklá na ledacos. Když tak spustí svou přednášku o zdraví, úspěšně jej ignoruju, přikyvuju a myslím si své. V souvislosti s naší těhotnou dcerou to ale překračuje únosnou mez.

Dcera je ve čtvrtém měsíci těhotenství. Průběh má bezproblémový a tak si toto období velmi užívá. Je to normální holka se selským rozumem, která nikdy nepropadala žádným trendům. Tipuju, že takto to zůstane i po porodu. Můj nově osvícený manžel však nabyl dojmu, že dcera potřebuje radit. Kdykoliv je dcera u nás, manžel si neodpustí hloupé poznámky a rady. Četl prý, že by si novopečené matky měly zamrazit placentu a poté ji nadrtit na prášek, který se konzumuje. Ten, dle jeho názoru, obsahuje spoustu prospěšných látek a formuje správným směrem vztah mezi matkou a dítětem. Hrůza! Dále dceři navrhuje, aby rodila v pohodlí domova, aby si uměle nenechala porod urychlovat, aby kojila samozřejmě co nejdéle a poslední katastrofa nastala v souvislosti s kočárkem. Miminku jsme ho měli koupit my, prarodiče. Můj muž se ale samozřejmě zaseknul na tom, že miminko by se mělo nosit v šátku a že žádný kočárek tak kupovat nebude. Dcera nad tím vším jen kroutí hlavou a nese jeho výlevy statečně, ale příjemné jí to jistě není.

Kdyby to všechno v reálu nebylo tak nepříjemné, trapné a extrémní, bylo by to možná snad i poměrně legrační. Opak je ale pravdou a pomalu se začínám děsit toho, kam až ve skutečnosti můj manžel se svou zelenou vlnou hodlá zajít.

Michaela, 50 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna. korektura textu Bára Klímová. Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.