Dnešní recenzi chci věnovat dvěma knížkám najednou, a to proto, že jejich témata spolu úzce souvisí. První z nich se jmenuje „Nenechte s sebou manipulovat!“ a druhá „Umění slovní sebeobrany“. Obě v edici Poradce pro praxi vydalo nakladatelství Grada a pro mnohé z nás tak otevřelo úplně nový obzor.

O tom, jak velkým přínosem může prostudování těchto dvou publikací být nejenom na pracovišti, kam jsou primárně směřovány, ale i v jiných situacích, snadno přesvědčí hned úvodní kapitola, která manipulaci definuje jako způsob jednání, kterým dostáváme lidi tam, kde oni předtím vůbec nechtěli být, protože tak je to pro nás výhodnější. V tom horším případě tak dokonce činíme úmyslně. A hlavně – dělají to i ostatní, takže i my sami se leckdy stáváme obětí různých manipulačních technik a pak se nestačíme divit, s čím jsme to vlastně souhlasili.

Co přesně mají autoři knihy, Andreas Edmüller a Thomas Wilhelm, na mysli, nejlépe ozřejmí desítky příkladů a také návodů, jak se s manipulací ze strany druhých vypořádat. Například když někdo svůj názor podpoří shodným stanoviskem většiny – všichni s tím souhlasí, jen ty budeš proti? Nikdo nechce být sám proti něčemu – a tak se raděj podvolí. Pokud se podvolit opravdu nechce, musí si proti manipulaci postavit hráz. Například – to, že to tvrdí všichni, ještě neznamená, že mají pravdu. Jednoduché? Na papíře a v klidu, čistě cvičně, ano. Ale zkuste si představit, že jde o nějakou vyhraněnou situaci, třeba o propuštění z práce, letitý sousedský spor. Samozřejmě, že pomůže držet se věcných argumentů – napadne vás to však ve chvíli, kdy vám jde o tolik? Po přečtení této knížky možná už ano.

Podobný problém řeší také Matthias Nölke svém „Umění slovní sebeobrany“. Kolikrát člověk ví, jak se měl správně zachovat, co říct a co udělat, ovšem až když už je po všem. Když si projdete, pokud možno opakovaně, právě tuhle sbírku útoků a protiútoků, rychlost vašich reakcí se pravděpodobně podstatně zvýší. Jeden příklad za všechny – taktika na hrubý pytel hrubá záplata:

Útok: Nováku, kdybyste byl tak velký, jako jste hloupý, tak můžete chlastat vodu z okapu.

Protiútok: Kdybyste vy byl tak chlastal, jako jste hloupý, tak se vedle toho okapu ani nepostavíte.

A je to. Ať si to protivník přebere. Chvíli přitom určitě bude zírat jako ono pověstné tele na nová vrata a určitě se nebude cítit dvakrát příjemně. A rozhodně si rozmyslí na zrovna na vás znovu zaútočit.

Ale existuje ještě víc variant. Třeba vrátit pomyslný míček na druhou stranu kolbiště. Například

Útok: Vaše podklady jsou nepřesné.

Protiútok: Co tím chcete přesně říct?

Buď to útočník ví a čeká ho pěkně dlouhý a otravný rozbor, anebo to neví a neméně pěkně se ztrapní. Anebo se také můžete zeptat: Jak jste na to přišel? Kam tím míříte? Jak to víte?

Asi úplně nejlepší do začátku je zapamatovat si jednu či dvě takové sebeobranné reakce a zkoušet je v praxi. A najednou uvidíte, že proti slovním útokům už nejste bezmocní jako dřív. Určitě to stojí aspoň za zkoušku.