Bydlení s domácími mazlíčky je dnes už běžnou záležitostí. Přesto vůči němu mezi majiteli nabízejícími nemovitosti k pronájmu panují předsudky. Jak vše zařídit tak, aby spokojenost byla na obou stranách?

fotografie: Freepik

Kam až sahá historie domácích mazlíčků? Asi těžko určíme konkrétní datum. Jistě ale víme, že třeba staří Římané měli v oblibě opice nebo fretky. Dnes už se skladba pravda trochu obměnila, chuť chovat domácí zvířata ale nezmizela. Jsou společníkem těch, kteří bydlí sami, pro děti jsou skvělým kamarádem a podle výzkumů přispívají i ke snížení stresu a dobré psychické pohodě. A Češi si jsou toho pravděpodobně dobře vědomi – v žebříčku milovníků zvířat jsme totiž na špici. Domácího mazlíčka má každá druhá domácnost. Nejčastějšími společníky jsou psi, kterých je podle průzkumu v České republice zhruba 2 miliony. A pokud se doma přete, zda nejsou mezi Čechy oblíbenější kočky, nejsou. Průzkumy uvádí číslo 1,5 milionu. Stále je to ale obdivuhodný počet srovnatelný s počtem obyvatel Prahy. Mezi další oblíbená zvířata patří rybičky, papoušci a malí hlodavci, jejichž počty se pohybují v řádu desetitisíců. Zatímco ale zvířata v teráriích nebo klecích většinou pro domácnosti nepředstavují žádný problém, majitelé, kteří bydlí v nájmu se psem či kočkou, to mají o poznání složitější.

Soužití se zvířaty – práva má nájemce i majitel

Ačkoliv má ze zákona každý právo chovat v bytě zvíře (samozřejmě takové, jehož chov může v bytě probíhat), stále se v realitních nabídkách objevují inzeráty s dodatkem „bez domácích mazlíčků“. Co žene majitele k těmto poznámkám? Většinou za to může špatná zkušenost nebo neznalost.

„Poznámku o domácích mazlíčcích dávají majitelé většinou kvůli strachu o vybavení bytu. A částečně také z lenosti. Nechtějí individuálně posuzovat každý případ. Přitom je samozřejmě velký rozdíl, pokud je v bytě čivava nebo dva boxeři a kočka k tomu. Bohužel stále mnoho lidí má vůči zvířatům předsudky anebo na základě jedné špatné zkušenosti odsoudí i ostatní,“ říká Jan Škrabánek, šéf Bezrealitky.

I poškrábané podlahy nebo nábytek od zvířecích drápků má ale řešení. Není nic jednoduššího, než si stav interiéru před pronájmem řádně zdokumentovat a případný problém pak vyřešit prostřednictvím kauce, kterou nájemce skládá před uzavřením nájemní smlouvy. Její výše je navíc pouze v gesci majitele, který ji pro svůj klid může v případě nájemce se zvířetem o něco zvýšit tak, aby mu pokryla i větší opotřebení interiérů. Běžnou praxí je také požádat zájemce o reference od předchozího majitele. Majitel si tak může potvrdit, že nájemce s mazlíčkem předal byt v pořádku, ale zjistit i další užitečné informace – třeba zda platil nájem včas.

Občanský zákoník stanovuje majitelům mazlíčků kromě práv i povinnosti. Nájemníci musí být ohleduplní a jejich zvíře nesmí působit pronajímateli nebo ostatním obyvatelům domu nepřiměřené obtíže jako znečišťování společných prostor, zápach nebo rušení sousedů a ticha nad únosnou míru. Majitelé i sousedi tedy mají zákonné prostředky, jak případný problém s majitelem a jeho zvířetem řešit.

Motivací by pro majitele měl být i právě zmiňovaný počet domácností s domácími mazlíčky. Svým odmítavým postojem mohou zbytečně přijít i o polovinu zájemců. Pokud jim tedy nebrání objektivní příčiny, jako například alergie, určitě by svůj postoj měli zvážit. Každého nájemce a jeho zvířecího kamaráda si mohou pozvat na prohlídku, rozhodnout se individuálně a nevystupovat apriori proti všem zájemcům vlastnícím psa nebo kočku.

Etiketa majitele mazlíčků

1. V bytě chovám takové zvíře, které je vhodné pro chov v bytě, a jsem si vědom velikosti a možností bytu i zvířete.
2. O svém mazlíčkovi informuji sousedy a předám jim na sebe kontakt. Kdykoliv mi tak mohou nahlásit hluk, především když je zvíře samo doma.
3. Pokud mé zvíře nadměrně znečišťuje společné prostory (líná apod.), prostor uklidím nebo nabídnu vyšší příspěvek na úklid.
4. Ve společných prostorách domu zamezím zvířeti ve volném pohybu (vodítko, box). Uvědomuji si, že mohu potkat sousedy, kteří mají alergii, fobii ze zvířat apod.
5. O své zvíře se starám, dbám na jeho očkování, čistotu, vychování a pohyb.

 

Zdroj: Bezrealitky