Od samého počátku, kdy bylo v Číně zhruba 2 600 let před naším letopočtem objeveno hedvábné vlákno a začalo se zpracovávat, jde výrobě hedvábí ruku v ruce i jeho dekorování. Po indonéské Serti technice, která využívá k malbě substanci jménem Gutta, přišli později zejména Indové s využitím vosku pro rezervování určitých ploch. Japonsko se zase do dějin hedvábí zapsalo svou precizně vyvazovanou batikou šibori, barvenou v lázni převážně indigové modře. Akvarel a tak zvaná malba jehlou – tedy výšivka neuvěřitelně tenkými nitkami pocházejí z již zmíněné Číny. A právě čínskou hedvábnou historii mohli spatřit i vyznavači tohoto ušlechtilého materiálu u nás v rámci výstavy „Staletí s hedvábím“ v létě v budově Národního muzea. V prvních dnech výstavy předváděly historické, ale i velice trendové oděvy z hedvábí dokonce čínské modelky.

Druhým letošním velkým svátkem pro současné „malíře na hedvábí“ se bezpochyby stala podzimní výstava paní Blanky Matragi v Obecním domě v Praze. Její ručně malované šaty z hedvábné organzy a pongé doplňovaly nádherné výšivky a barevné variace našitých kamenů, či korálků. Osobně se mi až tajil dech nad mravenčí prací, kterou musel každý ze šedesáti vystavených úžasných modelů projít.

Moderní doba přinesla i nové pomůcky a materiály, které se při práci s hedvábím využívají dnes. Původní latexovou guttu doplnily například benzínem nebo vodou ředitelné kontury, existují také různé krycí metalické barvy. Tjanting – tedy stužku pro voskovou batiku už například seženete i v elektrické variantě a na hedvábný samet můžete vyleptat vzor technikou Dévoré.

To vše ale řekněme spadá do „vyšší školy“ malby na hedvábí. Začátečníkům může pomoci projít těmi nižšími ročníky krok za krokem kniha „Malba na hedvábí“, která vyšla začátkem letošního roku u nakladatelství Computer Press. Na úvod se seznámíte s historií a u nás dostupnými pomůckami. Každý ze zhruba dvaceti projektů pak představí jinou techniku a poukáže na časté chyby a jejich prevenci. Množství fotografií ukazuje, jak lze například malovat kravatu, pareo k plavkám, košili, voskem zkrášlit deštník nebo lampu, vyrobit šperk či batikovat v mikrovlnné troubě. Kromě malby samotné získáte spoustu nápadů na výrobu razítek, šablon a v závěru publikace je připraveno i několik předloh.

V předvánočním čase možná oceníte následující nápad na hedvábné přání, které dokáže, že technika využívající konturu je zejména na malém formátu velice snadná a připomíná například tradiční zdobení perníků cukrovou polevou.

Vánoční přání

Na hedvábí napnuté trojhrotými připínáčky na rám si konturou v plastovém aplikátoru předkreslete jednotlivé motivy. Pro dosažení jemné linky slouží našroubovaný kovový hrot o různých průměrech.

Obrázky vybarvěte barvami na hedvábí. Pro začátek si určitě vystačíte s pěti základními odstíny, které mezi sebou můžete libovolně míchat a také ředit vodou.

Hotové obrázky obstřihněte kolem linky. Kontura v tomto případě zabrání třepení hedvábí. Pro nalepení na připravené přání použijte jakékoliv dětské lepidlo na papír. Nanášejte jen pár malých bodů, jinak by lepidlo přes hedvábí prosvítalo.

A těm, kdo si sami na výrobu podobné maličkosti netroufají nebo nemají potřebné vybavení, doporučuji navštívit kurz. Například kurzy Studia tvořivosti Světluška jsou určené nejen začátečníkům, ale i pokročilým, kteří zde mohou načerpat spoustu zajímavých nápadů a pracovat na všech dostupných formátech hedvábných výrobků. Předplacení a následné věnování podobného kurzu může být také zajímavým tipem na neotřelý „aktivní“ dárek.