Protože nejsem malá holka, samozřejmě mám o pornografii a erotických videích jasné povědomí. Ani nečekám, že by kolem tohoto odvětví muži procházeli bez povšimnutí. Ale já jsem proti tomuto koníčku. Nikomu to sice neberu, ale přijde mi to zbytečné, sledovat fiktivní sex, když se člověk může skutečně oddávat sexu s vlastním partnerem. Pokud se na to tedy někdo dívá, ať se dívá, ale nic se nemá přehánět, a čeho je příliš, toho je jednoduše moc. U mého manžela mi tahle jeho záliba dost vadí.

fotografie: Freepik

Pravda, jsme spolu už něco přes 15 let, tudíž intimní život není tak vzrušující, jako na samotném začátku vztahu, ale pořád je to hezké. Nebo alespoň bývalo. Než se manžel začal věnovat pornografii mnohem více, než mně. Ano, máme dvě děti a tak mi dávají ony, i práce a celý chod domácnosti pořádně zabrat a proto poměrně často sex odmítám, ale to se při tomhle zápřahu snad není skutečně čemu divit. Tohle by měl manžel pochopit a více mi spíš pomoci, než se uchylovat k monitoru počítače. Je to velmi ponižující, když všechno leží na mně a on své sexuální napětí uvolňuje prostřednictvím porna. Ale mně opravdu nezbývá tolik energie na to, abych mu vyhověla vždy, kdy on chce. A tak manželská postel chladne a on čím dál častěji sedí u počítače a pouští si jedno video za druhým. Už se s tím ani pořádně neschovává. Vycházím večer třeba ze sprchy a vypíná to až v momentě, kdy slyší, že přicházím. Žádné rychlé zavírání stránky pro jistotu třeba v momentě, kdy už vypínám vodu. Vůbec ho nenapadne, že by mě to mohlo pohoršovat. Pak si ke mně lehne, jako by se nechumelilo.

Když ze sebe vyškrábu poslední zbytky sil a vyvíjím iniciativu k milování já, odmítne. Už se to stalo tolikrát, že jsem z toho lehce na prášky. Pokaždé, když mě odmítnul a usnul, šla jsem se podívat na historii v počítači a samozřejmě jsem našla, co jsem hledala. V historii vyjelo několik videí, které si pouštěl přímo ten den. Dokonce jedno z nich jen pár hodin před tím, než jsem se s ním chtěla to odpoledne milovat ten den já. Je mi z toho úzko a vůbec nevím, jak to řešit dál. Když o tom s ním chci mluvit, vždycky mě odbude s tím, že je chlap a potřebuje svoje. Taky většinou slýchám, že kdybych nebyla takový blázen do uklizení a upustila od svého perfekcionismu ve všem, co se týká domácnosti, zbývalo by nám více společného času na to, abychom se zase mohli sblížit. Ale tohle tvrzení mi přijde sprosté a nefér. Co doma neudělám já, to neudělá nikdo. Dcery nejsou zvyklé si po sobě absolutně uklízet a tak radši vždy jdu a udělám to sama, protože výsledku bych se nikdy nedočkala. A v nepořádku žít nechci. Doma má být prostě uklizeno. A manžel musí pochopit, že řád je v domácnosti potřeba. Nemůže mít sex, kdykoliv si usmyslí. Někdy přece musím vařit, vyprat, uklidit. Všechno mám na svých bedrech a tak mu nemůžu být na postelové hrátky po ruce vždycky, když má náladu. A než se odebrat k pornu, raději přiložit ruku k dílu. Když víc pomůže, bude přece logicky i více sexu, protože večer nebudu padat do postele tak strašně unavená.

Situace ale tak jako tak začíná být neúnosná. Pořád se jen o všechny starám a co za to mám? Nevděk a odmítnutí plnění manželských povinností, když už si o ně řeknu. Zatím tak trčíme na mrtvém bodě a já jen přihlížím počítačové historii, kolik se tam toho nového zase objevilo a nestačím se divit, jaké kvantitě se manžel potřebuje těšit. Jestli to takhle bude pokračovat, budu nucena mu to jednoduše zakázat. Prostě si bude muset vybrat, jestli já, nebo holky z počítače.

Michala, 41 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.