Můj manžel byl vždy tak trochu cholerický. Jsme spolu už dvacet let a není to nic, co by mě překvapilo. Vždy to bylo tak, že ho vytočila každá maličkost a hned vybouchnul. Nejvíce to bylo vidět v době, kdy jsme měli malé děti. Naštěstí se můj muž uklidní stejně tak rychle, jako se rozčertí. Já jsem naopak klidná povaha a vše řeším bez křiku. Samozřejmě že i mě ledasco vykolejí a naštve, ale nijak se kvůli tomu nevzrušuju. Nemám to v povaze a malichernostmi si nekazím den ani náladu. Většinou zůstávám nad věcí a nad nedůležitými věcmi obyčejně mávnu rukou.

ilustrační fotografie: Freepik

Dnešní doba je tak pro naše domácí debaty naprosto katastrofální. Když už se s mužem po práci sejdeme, neřeší se nic jiného než politika, covid, zdražování, válka na Ukrajině, benzín a plyn. Můj muž všechno zbytečně moc prožívá a neustále si jede to svoje. Je si jistý, že na podzim se znovu rozjede šílenství kvůli covidu. Ještě se vůbec nic neděje a můj muž je už teď předběžně podrážděný. Stejné je to s rostoucími cenami, politikou i plynem, který k nám, dle slov mého manžela, může přestat proudit ve vteřině. Možná, že jsou to skutečně důležitá témata, ale mě den co den opravdu nebaví probírat to samé dokola a dokola. Vůbec se mi nelíbí, že se z našeho víceméně poklidného domova stala ukřičená aréna.

Hádáme se ani ne tak kvůli tématům samotným, ale spíše kvůli mému postoji. Jsem dle mého muže málo aktivní, málo rozčarovaná, málo naštvaná, málo všechno. Neustále mě strká k tomu, abych se více starala o současnou situaci a více ji řešila nebo prožívala. Jak ji mám ale řešit? Proč bych měla cokoliv, co nemůžu změnit, prožívat? Obyčejný člověk s těmito věcmi přece nezmůže vůbec nic. Když se budu permanentně rozčilovat jako můj manžel, budou se snad ceny snižovat? Přestane se válčit na Ukrajině? Vyřeším snad otázku plynu? Ne, nic z toho se nestane. Možná jsem sladce naivní, ale nevidím jeden jediný důvod, proč bych se kvůli čemukoliv z toho všeho měla rozčilovat a kazit si život.

Dříve jsme si povídali o všem a i po těch letech vztahu jsme si dokázali dělat i hezká všední odpoledne. Teď se jdeme projít nebo si sednout někam na pěknou zahrádku a vždycky to završí hádka. Neskutečně mě to vyčerpává a nerozumím tomu, proč má manžel neustále potřebu řešit neřešitelné. Přistihla jsem se, že se už ve většině případů jakékoliv diskuzi s manželem spíše vyhýbám a vždycky se jen modlím, aby za mnou nepřišel s tím, co zase kde četl a co nového je zase špatně. To už opravdu nejsou jiná témata k debatě? Já myslím, že ano. Můj muž se mě však neúnavně snaží přesvědčit, že ne.

Marie, 41 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.