Jen malý kousek od Náchoda, za hranicemi s Polskem, se nachází známé lázeňské město Kudowa-Zdrój, což v češtině znamená Lázně Chudoba. Lázně zde existují již od 15. století, kdy byly součástí Čech. Tehdy se však jmenovaly Lipolitov a současný název pochází až z 16. století.

 

foto Petr Matura

O místních minerálních pramenech najdeme první zmínku z roku 1580. Kladský luteránský kazatel Georgius Aelurius se začátkem 17. století ve svém díle zmiňuje o vynikající chuti a prospěšnosti zdejších minerálních vod. Za pruských válek byla voda z lázní dodávána dokonce až na královský dvůr do Berlína. Lázně mimo jiné navštívili rovněž i básník Goethe, pruský král Fridrich Vilém III., Winston Churchill nebo český spisovatel Alois Jirásek.

Velké promenády zde byly zbudovány po napoleonských válkách v roce 1817. Dnes se zde léčí například poruchy zažívání, nemoci srdce nebo poruchy štítné žlázy. Prameny vyvěrají v parku, jehož osou je Chudobský potok. V parku se nachází sanatorium Polonia z roku 1905. Lázně celkově působí jako balzám na nervy a vybízejí k příjemným procházkám a relaxaci.

V městské části Czermna dnes můžeme navštívit unikátní, ponurou barokní kapli z roku 1776, která slouží jako kostnice. Lidskou pomíjivost nám zde připomíná tři tisíce lebek. Nachází se mezi kostelem sv. Bartoloměje a samostatnou zvonicí. Kapli nechal vybudovat místní kněz Václav Tomášek v letech 1776–1784. Ten si totiž v roce 1776 ve svahu u zvonice kostela povšiml lidských lebek a kostí. Společně s místním hrobníkem a kostelníkem je začali vykopávat, ale překvapil je jejich obrovský počet. Později se zjistilo, že se pravděpodobně jedná o oběti válek na Kladsku (zejména třicetileté a prusko-rakouské) a také o oběti cholery.

Otec Tomášek tedy nařídil všechny kosti vyčistit a následně uložit do kaple. Po výstavbě kaple sbíral kněz kosti ještě dalších dvacet let. Práce na výzdobě kaple pak trvaly až do roku 1804. V tomto roce kněz Václav Tomášek umírá a na jeho přání jsou v kostnici uloženy i jeho kosti. Stejné přání měl i hrobník J. Langer.

„Vstaňte z mrtvých!“ Takto ve výklenku zšeřelé kostnice promlouvá anděl s polnicí k tisícům vybělených lidských ostatků. A jeho druh, vybavený miskami vah, je na protější straně ponuré kaple zve k poslednímu soudu.

Kromě pro někoho děsivé kosterní výzdoby a poněkud stísněné atmosféry vám průvodce ukáže též některá kuriózní zranění na kostech a lebkách, například poranění po kulkách nebo nepravidelně srostlé kosti. Dalších dvacet až třicet tisíc ostatků se nachází v kryptě pod kaplí, kam mohou návštěvníci nahlédnout pouze jen odkrytým víkem. Prohlídky s průvodcem se zde konají každých 15 minut a uvnitř kaple platí přísný zákaz fotografování, jelikož je toto místo považováno za pietní.

K delším vycházkám pak lákají Stolové hory, vyhlášené v roce 1993 národním parkem, v jehož ochranném pásmu lázně leží. Tato tajemná oblast pískovcových skalních masivů se rozprostírá jen pouhých 10 kilometrů za hranicemi s jižním Polskem, a to severovýchodně od města Náchod. Například některé z názvů skalních útvarů z kamenného bludiště na stolové hoře Bor, jako jsou například Ďáblova kuchyně, Kuří noha, Krakonošova šíje nebo Dvounohý hřib evokují představy skutečně záhadné. Tato 900 metrů vysoká hora je navíc opředena i celou řadou pověstí. Jedna z nich vypráví o kamenné Panně, jež má na klíně rozešitou košili - a jednou do roka, kdy ji Krakonoš o Velikonocích „oživí“, ušije jen jeden jediný steh. Až však košili došije, nastane prý konec světa... Polská varianta této legendy zase praví, že ve zdejším kraji žila velmi krásná panna a moc se líbila i samotnému Krakonošovi. Ona ho však stále odmítala, a tak ji za trest proměnil v kámen.

napsal Petr Matura

zdroje: wikipedia.org, kudowa.pl, kudowa-info.pl.aj.