Den letního slunovratu tvoří přirozený protipól slunovratu zimnímu, který u nás - díky Vánocům - oslavujeme výrazně významněji. Stejně jako nejdelší noc v roce, tak i ta nejkratší je považována za svým způsobem magickou, a to nejméně několik posledních několik tisíc let. Alespoň tak lze usuzovat podle dávných megalitických památek postavených, které jako obří kalendáře tento den, stejně jako některé další, rok co rok bezpečně ukazují dodnes. Od nejstarších časů lidé věřili, že slunce se o letním slunovratu na chvíli zastaví a o svatojánské noci ztrácí svou moc nad silami přírody, které jsou jindy lidem nedostupné. „Proto byla rozšířená představa, že kouzelné síly vstupují do rostlin a byliny nasbírané v noci z 23. na 24. června mají největší možnou léčivou sílu. Trhaly se v předvečer, o půlnoci nebo časně ráno před svítáním," uvádí PhDr. Alena Vondrušková v knize Český lidový a církevní rok. 

fotografie: Freepik

Svatojánské býlí a zlaté kapradí

To by nesměl být člověk člověkem, aby se eventuelní nadpřirozené síly této noci nepokusil využít ve svůj prospěch! U nás nejspíš nejznámější pověra vypráví o zlatém či svítícím kapradí, které tu noc rostě v lesích a s jehož pomocí je možné najít ukryté poklady. Může se ale také stát, že pokud na člověku ulpí o svatojánské noci pouhým okem neviditelné výtrusy této rostliny, stane se i on sám dočasně neviditelným. Snítka kapradí utržená o této noci, usušená a uložená doma tak, aby ji nikdo neviděl (např. založená v knize v knihovně) zajistí tomu, do tak učiní, blahobyt po celý následující rok. Pokud si přejete něco jiného, stačí na to pomyslet při trhání ono snítky.

O sv. Janu (24. 6.) bylo vždy zvykem sbírat bylinky s mimořádně léčivou a kouzelnou mocí. S tímto svátkem a osobou mocného světce je zvláště spojována jedna bylinka, i dnes oblíbená a poměrně hojná třezalka tečkovaná (Hypericum perforatum). Bezpečně se pozná podle toho, že po rozmáčknutí květu z něj vyteče červená šťáva. Tak není tuto rostlinu možné nikdy zaměnit za jinou. V lidové medicíně se například její listy a kvetoucí špičky výhonů (max. 20 cm dlouhé) užívají k přípravě nálevu proti nervovému rozrušení a nespavosti.

Dalším svatojánským kořením je, jak jinak, kapraď samec (Dryopteris filix-mas). I to je velmi mocná bylina, hlavně ovšem proto, že je jedovatá. V lidovém léčitelství se používala zcela specificky, k vypuzení tasemnic.

Svatojánskou bylinou je i prvosenka jarní (Primula veris). Ta je o sv. Janu samozřejmě dávno odkvetlá a do souvislosti s ním se dostala zřejmě přes světlušky, svatojánské broučky. Kvetoucí prvosence se totiž lidově také někdy říká „svatojánky“. Květy s kalichy se tradičně používají k přípravě nálevu, podzemní oddenek, ve středověku nazývaný rajský kořen, se užívá do nálevových směsí při migréně a melancholii.

Velmi oblíbený merlík všedobr (Chenopodium imperatorium), lidově známý jako ruka sv. Jana. Snad proto, že kam se „položí“, tam léčí.  Odvar z oddenku se užívá k usnadnění odkašlávání a při menstruačních poruchách.

Nezaměnitelný pelyněk pravý (Artemisia absinthium)jako známá žaludeční droga podporuje trávení a dodává chuť k jídlu, pomáhá proti plynatosti a staví průjem.  Používá se do bylinkového vína a do různých likérů (např. absintu).

Tzv. pás sv. Jana, čili plavuň vidlačka (Lycopodium clavatum) svými výtrusy přispívá k hojení ran a opruzenin, v odvaru pomáhá při dně a revmatismu, křečových žilách, chorobách močového měchýře a menstruačních obtížích. Účinnější je plavuň čerstvě nasbíraná.

Pro všechny léčivé byliny, i ty svatojánské, však platí jedno – než se rozhodnete pro jejich použití, pečlivě si o nich nastudujte příslušné informace a případně se pora%dte se svým lékařem nebo lékárníkem.

napsala Jitka Lenková

Zdroj:

zahadno.bloger.cz

https://www.culinabotanica.cz/bylinna-apatyka-clanky/sbr-svatojnskch-bylin-a-jejich-tradice