Letošní Mikuláš bude opět kvůli epidemii dozajista jiný než obvykle. Na sídlištích, ani na zastávkách MHD, či na sloupech a lampách většinou neuvidíte žádné inzeráty na služby této trojice. Návštěvy cizích lidí v domácnostech lidé nechtějí riskovat.

fotografie: Pixabay

Domluvte se s někým z rodiny

Pozvat si neznámého Mikuláše s čertem a s andělem určitě není aktuálně to nejlepší řešení. poproste tedy někoho z rodiny.

Pozvat jen Mikuláše

Snížením počtu návštěvníku se také snižuje potencionální riziko přenosu koronaviru. Tak si pozvěte jen Mikuláše. Má to ještě jeden efekt, děti nebudou tak moc vystresované. Takovou variantu prý navíc schvalují i psychologové.

Tajemný balíček

Velmi dobře funguje také triky, kdy v nestřeženém okamžiku dítěti připravíme nějaké ty laskominy a ovoce do jeho pokojíčku. Poté si s ním vyjdeme na procházku a po návratu bude mít v pokojíčku překvapení. Do dobrot můžete zamíchat také kousek uhlí či bramboru, aby dítko vědělo, že si na něj vzpomnělo i peklo.

Zajímavá je také varianta, kdy budete doma a dopředu se dohodnete třeba se sousedem, aby na vás zazvonil a na práh položil balíček, nebo košíček s překvapením. Dítě poběží otevřít a venku bude dárek od Mikuláše.

A trocha historie ...

Kde se vůbec vzala tradice, která nese sladký příslib cukrovinek současně s roztřesenou úzkostí a strachem? Mikulášský kult se šířil od 8. století po celém světě, české země zasáhl nejvíce ve 13. a 14. století. Stejně, jako u ostatních svatých, ani u Mikuláše není dochováno mnoho historických faktů. Víme, že se narodil možná v roce 250 či 260, některé prameny udávají rok narození mezi lety 280 – 286 v západní Lykii v Řecku. V roce 300 se stal biskupem v Myře, ale ještě před tímto rozhodnutím rozdal majetek, který zdědil po rodičích, chudým.

V té době však nebylo ještě křesťanství uznáno jako oficiální náboženství. Naopak římský císař Dioklecián křesťany pronásledoval, a tak i Mikuláš byl uvězněn a poslán do vyhnanství. Propuštěn byl až v roce 313, kdy povolil císař Konstantin křesťanství a od té doby Mikuláš zastával biskupský úřad, který ho dovedl až k návštěvě Svatého Otce v Římě. Zemřel 6. prosince mezi lety 345 – 352. Všimněte si, že je znám přesný den úmrtí, ale ne rok, což je přinejmenším neobvyklé.

Tolik historická fakta. Vše ostatní už jsou legendy a pověsti, které mohou mít historický základ, ale také mohou být uměle vytvořené pro posílení křesťanského kultu. Sv. Mikuláš byl bezesporu jedním z nejuctívanějších světců východní říše jako obhájce pravověrnosti proti nevěřícím, což pramenilo z jeho věrnosti víře i v dobách vyhnanství. Podle legend se ujímal všech pronásledovaných a chudých. Obdarovával zadlužené, házel měchy peněz komínem uvězněným dětem, které v té době byly odebírány zadluženým rodičům a prodávány do otroctví. V jiné legendě pomáhal námořníkům v tísni nebo zachránil Myru od hladomoru tím, že namnožil chléb.

V každém případě byl velice štědrý a dobromyslný křesťan. Nemohu se ale zbavit jedné otázky: Pokud rozdal majetek chudým, kde potom bral všechny měchy peněz, kterými zachránil mnoho potřebných? Možná mu tak dobře vynášel biskupský úřad. Ale v tom případě - co dělali s tak štědrou odměnou od církve ostatní biskupové?

Možná jsou legendy jen přikrášlené, bylo přece zapotřebí, aby křesťanství bylo protkáno ctnostnými a dobrosrdečnými hodnostáři s otevřenou dlaní. Lidé museli být přesvědčeni, že pro křesťanství přinášeli oběti jen ti nejlepší z nejlepších. Snad opravdu Sv. Mikuláš pomohl několika lidem, často se v legendách objevují tři chlapci nebo tři dívky. A jak už to bývá, jak se šíří zpráva od úst k ústům, patřičně nabobtnává a získává na objemu. Rozhodně podle historických pramenů za své přesvědčení trpěl, byl vězněn i mučen, přesto vytrval.

A tak, jak už je v křesťanství zvykem, byl jeho svátek přiřazen dni jeho úmrtí, opět zde tedy uctíváme kult smrti. Zajímavé je, že podoba tak, jak ji známe dnes, byla Sv. Mikuláši dána teprve před 100 lety malířem Moritzem von Schwind, který ho zobrazil s dlouhým vousem v plášti s kapucí, lemovaném kožešinou. A tak ho také dnes děti očekávají – honosného, statného, za doprovodu andělů a čertů, nad kterými vždy zvítězí jeho síla a štědrost.

 

napsaly Zuzana Zelenková a Alena Horáková

 

zdroj: redakce, vestenionline.cz