Když jsem se rozešla se svým partnerem, který byl mou první vážnou a dlouhodobou známostí, všichni mě varovali, abych se do nového vztahu nehrnula příliš rychle. Slyšela jsem, co mi lidé, kteří to se mnou myslí dobře, říkají. Ale měla jsem svou hlavu. Osud mi ani ne po čtvrt roce po rozchodu přihrál do cesty muže. Neplánovala jsem to, nevyhledávala jsem to, a přesto se mi to stalo. Bláznivě jsem se do něj zamilovala a bylo to vzájemné. Všichni kolem mě předpovídali, že se řítím do velkého neštěstí, ale já jsem o tom nechtěla ani slyšet. Téměř okamžitě jsme se sestěhovali do jeho bytu, který zdědil po babičce. Ten však teď budeme muset opustit.

fotografie: Pixabay

Dneska už vím, že jsem svého muže měla lépe poznat, ale ani tak si nejsem jistá, jestli bych na základě delší známosti předpovídala, že můj muž jednou propadne závislosti na automatech. Když jsme se seznámili, hned mi řekl, že s klukama jde občas na pivo a že si čas od času zahraje automat. Byla jsem striktně proti, ale sliboval, že se nic nemůže stát. A když je člověk zamilovaný, skočí na všechno. A to i ten, kdo říká, že jemu by se nikdy nic takového nemohlo stát. Vždycky jsem tak měla drobné prupovídky, když na to pivo odcházel, ale bylo to spíše jen takové láskyplné špičkování. Vždycky se domů vrátil střízlivý, nikdy ani nezvýšil hlas, nikdy nebylo absolutně nic poznat. Takhle nenápadně a skrytě to šlo rok. Po roce vztahu jsme se vzali a po půl roce manželství se všechno sesypalo.

Chvíli po svatbě začal manžel odcházet do hospody častěji a častěji. Někdy jsem byla opravdu proti a jindy mi to nevadilo. Ale stejně vždycky šel, i když jsem chtěla, aby zůstal doma. Byla jsem trochu zmatená, ale pořád zamilovaná. Dokonce asi v takové té nejintenzivnější fázi zamilovanosti. Takhle jsem to vnímala. Ještě u mě ty růžové brýle neopadly a navíc jsem byla novomanželka, což mi tu spokojenost umocňovalo. Netrvalo dlouho a můj manžel ode mě začal chtít víc a víc peněz. Od toho, co jsme byli spolu, se tohle nikdy nestalo. Každý měl svoje peníze a ani jednou jedinkrát jsme si od sebe nemuseli půjčit jedinou korunu. Vždy jsme veškeré náklady zaplatili napůl a do zbytku peněz jsme si nezasahovali. Každý máme i svůj účet. Už ta jeho častá prosba o peníze mi samozřejmě přišla divná. Několikrát jsem z něj páčila, jestli nelítá v nějakém průšvihu, ale on vždy s úsměvem na rtech tvrdil, že ne. Pak jsem se od kamarádky, která začala dělat barmanku, dozvěděla, že můj muž den co den postává u hracího automatu. Někdy s pivem, někdy bez, ale vždycky hraje. Zdrtilo mě to. Všechno přede mnou tajil. Půjčoval si, kde jen to šlo. Od kamarádů, od lichvářů, od mámy. V práci má poslední varování kvůli absenci, pak už letí. Všechno tohle jsem se dozvěděla v momentě, kdy nám na dveře bušil jeden z jeho věřitelů. Manžel zrovna vycházel z výtahu a následující scéna nebyla hezká. Zbil ho a já jsem si konečně vyslechla, co všechno manžel dluží. Porouchalo nám to vztah i kvalitu života. Pořád žiju ve strachu, že mi něco zatajil a že třeba někdo může skočit i po mých penězích. A abychom vrátili všechny peníze, které si manžel rozpůjčoval, musíme prodat byt. To je jediná možnost.

Tchyně, která mě nemá moc ráda, ale svého jediného syna ano, nám nabídla bydlení u ní v malém domečku. Nemáme jinam kam jít, proto jsme souhlasili. Už teď ale vím, že to nebude dělat dobrotu. Když si vzpomenu, jak mě na začátku všichni varovali, chce se mi brečet.

Markéta, 35 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.