Jednou si člověk drápe kůži a podruhé se snaží vydrápat někam nahoru k cíli. Spisovatelka Simona Monyová vám poví o svém drápání, ale i o psaní knih a mužích.

Máte za sebou řadu knih s desítkami příběhů. Našla byste mezi nimi postavu, kterou byste se chtěla alespoň na čas stát a naopak? Proč?

Ve skutečnosti je to tak, že každou z mých postav už jsem se na nějaký čas stala. Většinou tak na tři čtvrtě roku, což je doba kterou k napsání jedné knihy potřebuji. K psaní přistupuji podobně jako herci k hraní svých rolí, taky se do postavy musím vcítit, sžít se s ní, splynout…

V minulosti měli muži často přední právo rozhodování a ženy byly odstrkovány někam k plotně. Myslíte si, že pomalu ale jistě nastává obrat?

Pokud bych měla posuzovat podle toho, kolik času trávím u plotny já, tak by se rozhodně o žádném obratu hovořit nedalo. Ale já ani o žádné obraty tohoto druhu nestojím. Jsem zastánce tradičního rozdělení ženské a mužské úlohy v rodině, mě zase zřejmě nikdy nespatříte s příklepovou vrtačkou v ruce. A co se týká kariéry a profesního uplatnění, myslím si, že ženy už mají dávno cestu otevřenou.

Jakého muže máte nejraději po ránu, v poledne a večer?

V každou denní či noční dobu naštěstí pořád toho stejného!

Vaše obálky knih mají v poslední době na sobě obnažená těla i kondomy. Máte pro čtenáře i uvnitř textu erotičko nebo je pouze opíjíte fotografií?

Nepíšu erotické romány a ani obálky svých knih nevnímám jako erotické… píšu příběhy o obyčejném lidském žití a k němu patří i sex. Tomuto tématu se nevyhýbám, ani ho do knih necpu jak nádivku do svátečního krocana.

Střípky z ložnic jsou prozatím vaší poslední vydanou knihou. Můžete nám ji trochu přiblížit?

Je to příběh, ve kterém se dočtete, jak se změní partnerský vztah, když se z ložnice namísto milostných vzdechů začne ozývat dětský pláč.

Kdy se máte nejraději?

Já se moc ráda nemám…

Krotíte své sny, anebo jim uvolňojute uzdu?

Každý svůj sen si ihned přejmenuji na cíl a trpělivě, pomaličku se k němu drápu…

Spisovatelka Simona Monyová má ráda modrou barvu, Vladimíra Mišíka, zvířata, slunečné počasí a kopretiny. Je autorkou mnoha knih, namátkou jmenujme Jednou nohou v blázinci, Roznese tě na kopytech, Krotitelka snů či Deník citového vyděrače.