Svatý Václav zcela jistě náleží mezi nejpřednější postavy našich dějin a jako hlavní český světec je i symbolem naší národní identity. Kolem postavy sv. Václava však existuje velké množství otazníků, které dosud nebyly zodpovězeny. O tomto národním světci vlastně víme velmi málo…

Socha svatého Václava je dominantou Václavského náměstí v Praze: foto Pixabay

Podle oficiální verze se kníže Václav narodil v roce 907. Byl synem knížete Vratislava a pohanské dcery knížete Stodoranů Drahomíry, která musela alespoň na oko konvertovat ke křesťanství. Drahomíra byla dcerou knížete Stodoranů, což byl jeden z nejmocnějších vládců Polabských Slovanů. Přední antropolog Emanuel Vlček při zkoumání ostatků Václava uložených v kapli v chrámu sv. Víta přišel se zjištěním, že kníže zemřel zhruba ve čtyřiceti letech. To by však znamenalo, že se musel narodit již v letech 890 - 895, kdy jeho otec ještě musel být dítětem...

Již zde se tedy objevuje první otazník.

Po šesti letech panování zemřel v roce 921 Václavův otec Vratislav I., a tak oba jeho synové byli svěřeni do péče babičky sv. Ludmily, zatímco se o vládu nad celou zemí starala Drahomíra. To však netrvalo dlouho, protože Ludmila byla na příkaz své snachy uškrcena na Tetíně v noci z 15. na 16. září téhož roku.

Legendy se shodují v tom, že Ludmila měla silný vliv zejména na Václava, kterého vychovávala ve slovanském ritu a silně ho nábožensky ovlivňovala. Právě to se nemuselo líbit  Drahomíře, která měla zájem na tom, aby Václav jako prvorozený syn byl vychováván zejména právě jako budoucí panovník a nikoliv jako mnich. Existuje však také verze, že Drahomíra měla důvod blokovat jeho cestu k vládě. Mohla se Václava bát, aby nechtěl pomstít smrt své babičky Ludmily. Dalším důvodem mohlo být také to, že Václav, i když byl starší, se nenarodil ještě z knížecího lože, nýbrž jeho mladší bratr Boleslav již ano.

foto: Pixabay

Neznáme ani přesné datum, kdy se Václav ujal vlády, ale většina badatelů se shoduje na roce 925, kdy je v legendách zmiňován jeho první skutek. Tím bylo přenesení ostatků sv. Ludmily z Tetína do Prahy. Bylo to nejen opravdové vyjádření úcty, ale také obratný krok, kterým Přemyslovci získali první světici spjatou se svým rodem. Ludmilinu svatost také potvrzovalo to, že po čtyřech letech mělo být údajně její tělo neporušené, zatímco náhrobní deska byla již ztrouchnivělá.

O dalších vladařských činech tohoto panovníka mnoho nevíme. Známá je jeho zbožnost, skromnost, střídmý způsob života. Legendy ho vytrvale popisují spíše jako mnicha než silného panovníka, kterým byl a být musel, jinak by se ve své době jako vládce neudržel.

Povinností panovníka bylo také zplodit následníky a právě zde je další otazník ve světcově životě. Podle II. staroslověnské legendy byl prý svými vladyky a svým bratrem přinucen obcovat se ženou a zplodil s ní syna Zbraslava, který zemřel velmi brzy, již v dětském věku. Kdo byla tato žena? V dochované anglosasské kronice středověkého učence Ethelwerda se praví, že Adiva, jedna z deseti dcer anglického krále Eduarda I., se provdala za krále země nedaleko Jupiterových hor (Alp). Také v tzv. Ingulfově kronice se píše, že manželem Adivy byl ,,veliký kníže Jindřichova dvora“ (Jindřicha Ptáčníka). Je známo, že Václav na jeho dvoře pobýval a požíval zde velké úcty.

V Kosmově kronice však žádnou zmínku o Adivě nenalezneme, což však nic neznamená. V té době byl již Václav uctíván jako světec a do jeho obrazu se manželství příliš nehodilo.

Jisté je, že v sedmdesátých letech minulého století byly při archeologických průzkumech nalezeny ostatky neznámé sedmnáctileté ženy a dvou malých dětí. Jednomu byly necelé dva roky a druhému několik měsíců. Muselo jít o velice významné osoby, protože kostel sv. Jiří byl velmi významnou sakrální stavbou. Jednalo se tedy o Adivu, syna Zbraslava a o druhé dítě, o kterém ani neexistují žádné zprávy? Světlo do problému by vnesla až analýza DNA Přemyslovců.

Existuje však ještě jedna možnost. Arabský polyhistor al-Masdí z první poloviny 10. století zmiňuje jistého Václavice, který vládl Stodoranům ve čtyřicátých až padesátých letech 10. století. To byl kmen, z něhož přišla Václavova matka  Drahomíra. Jméno Václavic znamená vlastně potomek Václavův a jiný Václav než český kníže v té době nevládl. Je tedy možné, že by některý z jeho synů přece jen nakonec přežil a stal se vládcem na jiném území? Možná jednou historie na tyto otázky najde odpověď. Prozatím je však okolo života sv. Václava ještě stále mnoho nejasností. V dalším příspěvku se blíže zaměříme na otazníky okolo Václavovy vraždy.

 

napsal Petr Matura

zdroj: Wikipedia