Jsme rodina, jako každá jiná. Žijeme na malém městě, oba jsme pracující a máme tři menší děti. I s námi doba covidová zamávala, hlavně co se distanční výuky týče. Ale zmíněný čas jsme jinak neprožívali nějak dramaticky. Nikdo z nás naštěstí nepřišel o práci a neztratili jsme ani nikoho z rodiny. Když jsme s mužem v té době vedli debaty o covidu a o tom, co všechno se kolem této nemoci děje, už tehdy jsme měli odlišný názor. U nás to ale není nic zvláštního a máme to tak celý partnerský život. I proto spolu velmi rádi dlouze diskutujeme a nasloucháme jeden druhému, byť se zkrátka naše názory liší. Je to pro obě strany obohacující. Jakmile se však dostalo na očkování, veškerá tolerance a ochota naslouchat šla ze strany mého muže do kopru.

fotografie: Freepik

Když jsme se o covidové situaci bavívali dřív, já jsem se klonila k tomu, že o nebezpečnou nemoc skutečně může jít. Nejsem odborník, samozřejmě, ale sama jsem měla komplikovanější průběh a ani tak jsem se teď nenechala očkovat. Na rozdíl od mého muže. Ten sice celou pandemii považuje za spiknutí proti společnosti a za politickou hru, ale očkovat se i tak nechal, aniž by se se mnou třeba probral. Už tam někde můj muž začal pokulhávat v toleranci, která je mu jinak naprosto vlastní. Teď, když přijde řeč na moje neočkování, je to už úplná katastrofa.

Já jsem se totiž očkovat nenechala a to se mému muži absolutně nelíbí. Dokonce kvůli tomu před dětmi udělal šílenou scénu, zesměšňoval mě a dokola dětem opakoval, že se máma dočista zbláznila. Já bych ještě pochopila normální dospělou debatu, kdy, tak jako tomu bylo ostatně vždy, vyjádří svůj názor jeden a stejně tak druhý. Jenže nic takového se u nás kvůli očkování nekonalo a můj muž mě od té doby nepříjemným způsobem ponižuje. Ano, já vím, že se manžel pohybuje ve společnosti, která se neočkovaným vysmívá, ale to přece ještě neznamená, že se takto bude chovat k vlastní ženě. Přijde mi to celé na hlavu, kam až tenhle humbuk zašel. Dřív jsem si myslela, že rozdělená společnost zase najde společnou řeč, ale po tom, co vidím, jak ošklivě se k sobě lidé dokážou chovat i v rodině, tomu už moc nevěřím. Nejvíc mě mrzí asi to, že já se nikomu do života nepletu a ani by mě nenapadlo nějak napadat rozhodnutí mého muže, co se očkování týče. Chceš se očkovat? Jdi. Nechceš? Nechoď. Je to přece každého věc. Každý má své důvody proč se očkovat nechat nebo nenechat. Ale proč by se měl někdo někomu vysmívat nebo ho slovně napadat?

Můj muž mě tak zklamal na celé čáře. On, který není očkovaný ani proti chřipce nebo proti klíšťatům, ale do očkování proti covidu se hrne, mě teď bude urážet a zesměšňovat. Navíc před dětmi. To jsme to opravdu dopracovali.

Mirka, 40 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.