Článek Jitky Lenkové ″Kdy se Růžičková dočká růží?″ o naší překážkové jezdkyni Martině Růžičkové, jíž štěstí nepřálo jako např. Blance Matragi, nás obě inspiroval k rozhovoru na téma: Co mají koně společného s muži.

Nejvíce nás zaujal zjevný rozpor mezi láskou a vítězstvím, čili fakt, že duševní souhra - láska mezi koněm a jezdcem není zárukou vítězství, o čemž jsem se zmínila ve své reakci na článek:

„Vztah jezdce a koně je velice zvláštní. Zajímavé je, že duševní soucítění s koněm vůbec nemá vliv na jezdecké umění jezdce, a tudíž ani na vítězství. Jelikož jsem se kdysi pohybovala také mezi koňáky, vyslechla jsem a zažila několik případů, kdy porozumění s koněm vůbec neznamenalo úspěch ve sportu. Např. Jakýsi pan profesor se sžil se svým koněm natolik, že s ním každé ráno běhal podle řeky a kůň za ním běžel a poslouchal ho jako pes. Zažila jsem případ, kdy mezi muži obávaný hřebec se choval ke své jezdkyni jako beránek. Ani v jednom případě však úspěch v závodech nedostavil, přestože duševní souznění koně a jezdce bylo obdivuhodné a ti koně na to měli. Když na jejich hřbetě seděl jiný žokej vyhrávali.

A naopak, jak píše autorka, člověk, který nemá ke koňům zrovna citlivý vztah, vyhrává viz Josef Váňa. Nedávno vysílali v televizi medailón o koni Železníkovi, s nímž Josef Váňa vyhrál 4 x Velkou pardubickou a tu poslední dokonce po pádu na jednom skoku.( ne na Taxisu)

V pořadu bylo řečeno, že Železník neměl Váňu rád, protože ho moc honil.

Což je zvláštní, protože jsem slyšela, že kůň sám chce vítězit, rád vyhrává.

A tak mi z toho všeho vyplývá, že koně jsou jako muži. Chtějí soutěžit a vítězit, když se jim dostane porozumění, tak toho využijí a flákají se a když na ně někdo zvedne bič jako výzvu k vítězství, probudí se v nich soutěživost a ženou se za vítězstvím. Pak je pro ně důležitý cíl a nikoliv dobré vztahy.

Proto ženy se svým soucítěním a vcítěním se do potřeb druhého neboli koně, nevítězí.“

Jitka Lenková nezaváhala a úvahu dále rozvinula:

„Když ten kůň ví, co jezdec chce, má ho rád, tak proč to neudělá a nepotěší své kamaráda? A kdyby koně skutečně rádi běhali, tak by pravidelně v čele Pardubické byl kůň bez jezdce a proběhl by cílem jako první. Vyplývá tedy z tvého komentáře, že bez biče v ruce vůbec nemá smysl s muži jednat?“

Hana Formánková:

„Proč kůň, když ví, co chce nevyhoví kamarádovi? Protože uvažuje jako chlap a ne jako ženská. “

A máš pravdu, kdyby kůň chtěl vítězit, tak ti koně, jejichž jezdci v závodě spadnou a oni běží dál za ostatními koňmi, by určitě všechny předběhli a do cíle doběhli první. Ale oni se vyhýbají překážkám, chvíli běží s nimi, pak se na to vykašlou a jdou se někam flákat, dokud je někdo nechytí.

A co vyplývá z mého komentáře, jsi pochopila správně, samozřejmě obrazně. Já totiž pozorováním svého okolí zjistila, že když ženská chlapa šetří a bere na něj ohledy, tak to není dobrý. Mužský toho jen zneužívají, ale když pak přijde jiná - mladší, která na ně má nároky, oni to vezmou jako výzvu, aby si dokázali, že na to maj. Pak se jejich bejvalka, která je šetřila, nestačí divit, na co všechno mají sílu a co všechno zvládnou. Skáčou jako panáčci, přestože jí doma furt hekali, jako jsou unavení.

A myslím ,že stejný je to s těmi koňmi.

Takže bič a tvrdý dril a nešetřit.

Jitka Lenková:

„No vidíš – a já měla pocit, že leckdy tomu bývá právě naopak. Tedy, že muž s bičem stojí nad ženou (obrazně, a po různu ve světě i ve skutečnosti), protože v duchu tvé teorie už dávno pochopil, že jinak z ní nic nevyrazí a bude se mu flákat. Konce konců oprávněnost a osvědčenost tohoto přístupu odráží i řada našich lidových „moudrostí“ a písní. Takže teď jde jen o to to celé otočit.

Jo – a jak je to potom s klisnami?“

Hana Formánková:

„U klisen, které vítězí je to stejné jako u žen, které se hrnou do politiky, mají v sobě více testosteronu, tudíž uvažují jako chlapi. Právě proto, že se muži dívají na koně stejně jako na ženu, zachází s ní stejně. Ovšem i muž může být pro ženu pracovním zvířetem, který ji živí a uspokojuje její potřeby. Jenomže, která žen s ním tak zachází? Cílevědomá, ambiciózní, soutěživá, agresivní neboli jsme zase u povahových vlastností muže. Takže tyhle ženy testosteronky, to mužům vrací za nás mateřské estrogenky, které na ně bereme ohledy a šetříme je, nebo-li zacházíme s nimi po žensku. Chceš-li z chlapa něco vyrazit, musíš před něj položit výzvu – soutěž, tudíž bič.“

A co z našeho rozhovoru vyplývá pro ženy?

Nabízí se tři možnosti:

1. Nešetřit muže a vzít na něj bič, neboli položit před něj výzvu – cíl,

čili použít ho jako pracovní zvíře pro uspokojování svých náročných ambicí.

2. Osedlat si ho ženskými diplomatickými zbraněmi a nasměrovat ho na cíl.

3. Šetřit ho a doufat, že se v něm probudí soucítění pro ženu a sám zamíří k cíli, aby uspokojil její touhy a potřeby.

Obávám se, že tentokrát jsem nehleděla na muže zrovna laskavým okem – o to víc mě zajímají jejich reakce, pokud se objeví. A samozřejmě i názory žen. Skutečně nelze s muži nic svést po dobrém?