USA

Režie:

Premiéra v kinech: 28.9.2006

Momentálně nejhvězdnější hispánský režisér vyrovnal další účty s vlastním svědomím – ožehavým tématem se tentokrát stala smrt. Značce „Almodóvar“ se nezpronevěřil a zabalil poselství do životních křižovatek několika „obyčejných“ španělských žen…

Po dětství zvrzaném pánbíčkářskou „špatnou výchovou“ se Almódovar rozhodl před kamerou vypořádat s dalším kostlivcem ve skříni – zákeřnou smrtí. „Mám pocit, že se mi konečně podařilo správně umístit dílek skládačky, který mi v minulosti přinesl spoustu úzkosti,“ říká sám Almódovar a dodává: „Nevím, jestli je to dobrý film, ale vím, že jeho natáčení mi přineslo mnoho dobrého.“ A tady je možná kámen úrazu. Vlastní hlavu si režisér vyčistil, ale vám ji spíš trochu zamotá. V případě Volvera totiž až příliš balancuje na hraně: není to ani drama, ani komedie, ani akční, ani komorní, ani výstřední, ani civilní…a všechna ta ani se mu tentokrát nepodařilo zázračně spojit geniální nití.

Almódovar tentokrát pozval diváky do svého rodného kraje La Macha a nechal je dostatečně nadýchat místních tradic, každodenního života i pořádně ostrého větru. Ten ostatně může za to, že se krajem bleskurychle roznášejí požáry, v jejichž plamenech zůstali pochováni i rodiče hlavních hrdinek. Sestry Raimunda (Penélope Cruz) a Sole (Lola Duenas) se s větším či menším úspěchem pokoušejí postavit na vlastní nohy v Madridu. Živelná Raimunda protlouká životem nejen sebe, ale i dospívající dceru a manžela – nemakačenka, Sole žije v malém skleníčku svého kadeřnického salónu a navždy dětinské duše. Na první pohled odlišné ženy spojuje hluboká úcta ke kořenům, z nichž vzešly a stále bolavá ztráta rodičů za poněkud zvláštních okolností. Vypadá to, že návštěvy rodné vesnice, kam jezdí za nemohoucí tetičkou, zatočí s jejich životy tak, jak by je to ani ve snu nenapadlo…

Půvab, s jakým nám snímek přibližuje místní atmosféru a vlastně i nadhled, s jakým se ženy lopotí městským životem, je skutečně až konejšivý. Na Almódovara až příliš. Skoro se zdá, že řada dějových zvratů, kterými je příběh nakonec prošpikován, v něm ani nemají své místo. Když už by se postavy mohly divákovi přiblížit, představí se zčista jasna v úplně nové poloze a tím jeho náklonnost zase uhasí. A tak přestože by životní eskapády hrdinek vydaly na celou sérii Rodinných pout, je vám jejich osud tak trochu jedno. Pointy jsou příliš samoúčelové – anebo příliš skryté a celé to bizarní představení nějak nedrží pohromadě. Nicméně podívaná to určitě není nudná. Almodóvarovo umění hrát si s velkými záběry lidských (nebo co si budeme povídat, ženských) tváří neztratilo nic ze svého kouzla a herečky se svých postů zhostily vesměs sympaticky. Penélope Cruz s jejím thymolinovým úsměvem sice udřenou ženskou moc neuvěříte, Lola Duenas kromě vykulených očí množstvím výrazových prostředků neoplývá, ale pozorovat je je prostě zábavné a nadsázka k tomuhle filmu zkrátka patří. Jejím nesmírně vtipným ztělesněním je pak Carmen Maura v roli jejich matky (ano, ten údiv je na místě).

Možná u téhle skládačky nakonec nenajdete poslední kousek a budete z toho trochu rozmrzelí, ale při skládání se nakonec budete docela dobře bavit.