Pokud bude mezi lidmi převládat názor, že ten kdo navštíví psychiatra či psychologa je blázen a pomoc si nezaslouží, budou nám ze života odcházet lidé, kterým by podaná ruka jejich nejbližších, mohla zachránit život. Ano, řeč je o depresi. Ne však ale o stavu, kterým mnozí označují pocit smutku či rozladění, ale o vážné nemoci, která často vede k dobrovolnému odchodu ze života.

fotografie: Freepik

Deprese je geneticky daná nemoc, která může u člověka propuknout v každém věku, bez ohledu na vzdělání či intelekt. Spouštěcím mechanismem bývají životní trágédie- rozvody rodičů, smrt blízkého člověka, ztroskotání partnerského vztahu. Říci člověku s depresí, aby se snažil o optimismus je stejné, jako říkat pacientovi se zlomenou nohou, aby to rozchodil. Svět mu nerozumí. Člověk ztratí sílu komukoliv co vysvětlovat, začne se stranit lidí, uzávírá se do sebe, svou bolest prožívá sám. Nastupuje nesoustředěnost, ztráta vůle cokoli udělat, neschopnoost fungování v běžném životě.

Katastrofou je, když nevědomá rodina nad takovým člověkem vyřkne verdikt , že si svoje stavy navozuje sám svým negativním myšlením, a proto si soucit nezaslouží. A přitom agrese, zrovna tak jako propady do hluboké letargie, jsou hlavními symptomy deprese. Beznaděj, doprovází smrtelná únava, násobenou pocitem, že dotyčný je všem na obtíž. A tak život člověka, bez odborné pomoci a pomoci svých nejbližších, končí v duševních mukách, nesrovnatelně větších než jakákoliv bolest fyzická a mnohdy dobrovolným odchodem ze života.

Deprese je vážná nemoc a že potřebuje pomocnou ruku. Podávejte ji proto s pochopením. A především nesmírnou trpělivostí.

„Osamělost se táhne jako nit mými knihami...“spisovatelka Iva Hercíková( ve věku 71 let spáchala sebevraždu)

napsala RŘ

zdroj: Klinika duševního zdraví v Praze