Co skrývá tajemná freska lučištnice na hradě Houska?

Kdo je záhadná blondýna, která znásilňuje muže?

Odpovědi na tyto otázky najedete ve sci-fi románu Tajemná lučištnice, který bude pravidelně vycházet na Babinetu. V rubrice Život žen.

předchozí díly si můžete přečíst ZDE a ZDE a ZDE

7. KAPITOLA

Na nádvoří před hradem uviděli Zuzanu, která seděla u jednoho ze stolků určených pro občerstvení turistů a popíjela džus.

„Ahoj Zuzano, to je pan Marten záhadolog. Rád by se tě na něco zeptal,“ představila jí Majka Marka.

„Marek,“ usmál se na Zuzanu Marek, když jí podával ruku. Držel její hebkou ručku ve své a zíral na krásnou vysokou plavovlásku s andělským půvabem. Jeho pohled se utápěl v jejích velkých modrých očích, které zářily usměvavými jiskřičkami. Úplně zapomněl, na co se jí chtěl zeptat. Z transu ho vyrušila svým příchodem paní Daniela, která tu společně s manželem provozovala občerstvení:

„Ahoj Majko, dáš si něco?“

Marek sebou trhl a pustil Zuzaně ruku.

„Ahoj Danko,“ dám si džus.

„Pane Marten, dáte si něco k pití?“ zeptala se ho Majka.

„Jooo,“ zakoktal se Marek: „Máte kolu?“

„Jistě,“ odpověděla, paní Daniela a odešla pro pití.

„Sednem si, ne?“ řekla Majka.

Marek přikývl a oba si přisedli k Zuzaně.

„Chtěl bych se vás zeptat na vaše žázitky tady na hradě… v noci. „Měla byste na mě někdy čas?“ vyhrkl nervózně na Zuzanu Marek.

Zklidni se, mluvíš jak debil, nařídil si v duchu a snažil se zklidnit své rozbouřené hormony.

„Třeba hned, usmála se na něj Zuzana a tvářila se jakoby si jeho přeřeku nevšimla. Zatím tu žádní návštěvníci nejsou, tak máme čas,“ dodala Zuzana

Majka se usmála, ale tvářila se také, jakoby si ničeho nevšimla.

Do jejich rozhovoru vstoupil opět rušivý element paní Daniela, která přinášela pití. Když postavila sklenice na stůl, Majka jí představila Marka.

„To je pan Marten záhadolog, bude tady teď nějaký čas zkoumat záhadu pekelné brány.“

„ Loučná, těší mě,“ usmála se paní Daniela.

„Budete chtít ještě něco?“ zeptala se.

„Ne,“ odpověděli skoro všichni najednou.

Když paní Daniela odcházela, řekla Zuzana koketně Markovi: „Tak vás zajímají moje noční zážitky?“

„Aano,“ řekl jí Marek,“prý jste tu v noci něco slyšela?“

„Jo, stalo se to, když jsem kontrolovala hrad po noční prohlídce. Když jsem prošla všechny místnosti a byla už dole u východu, zdálo se mi jako bych z druhého patra slyšela nějaké hlasy a kroky. Vrátila jsem zpátky na nádvoří a podívala se nahoru, ale všude byla tma. Docela mě to vyděsilo, tak jsem rychle odešla z hradu.“

„To se vám nedivím,“ odpověděl chápavě Marek.

Cítil z Zuzany slabost ženy, která potřebuje ochránce. To mu dodalo klid, protože v roli ochránce slabých žen se cítil jako doma.

„A stalo se vám to jen jednou nebo víckrát?“ zeptal se už zklidněným ale starostlivým hlasem.

„Díky bohu, jen jednou. Od té doby se mnou chodí na noční kontroly Majka,“ řekla Zuzana

„To chápu,“ řekl soucitně Marek.

„Vás by to asi nevyděsilo. Vy bystě se šel podívat, odkud se ty hlasy a kroky ozývají, že jo?“ zeptala se ho koketně Zuzana.

„Asi jo,“ odpověděl s hrdým úsměvem Marek.

„No s vámi bych se nebála, to bych se šla taky podívat,“ laškovala s ním dál Zuzana.

No abysme pak neutíkali oba,“ zažertoval Marek.

Byl rád, že získal v roli statečného ochránce opět svoji rovnováhu.

Majka popíjela džus a poslouchala jejich laškování. No jo, věčně milá usmívající se, něžná, slabá kráska Zuzanka. Ta na tu svojí tvářičku andělský naivky dostane každýho chlapa. Pipina jedna podlejzavá.

Majce šla s tou podlejzavostí, při níž nasadila věčně sladký úsměv a rozmazleně kníkavý hlas na nervy. Ale Majka se vždycky bavila tím, jak jí to chlapi žrali. Nejdřív z ní byli vedle a pak jim pomalu rostl hřebínek. Je to sranda pozorovat, jak s nimi cvičí ty jejich hormony.

„Tak já už půjdu,“ řekla Majka, když dopila džus, „vezmu první prohlídku, abyste měli víc času na pokec.“

„Díky moc, po pátý bych si zase přišel pro klíče,“ řekl jí Marek.

„Jasně přijďte,“ řekla Majka a odešla.

„Co se to vlastně snažíte vypátrat?“ zeptala se ho Zuzana.

„Zajímá mě podzemí a záhadná lučištnice. Hlavně její levorukost, je to světový unikát. A taky proč má kentauřice lví ocas,“ odpověděl jí Marek.

„Jak se ctíte vy v kapli?“ zeptal se jí.

„Moc dobře ne,“ odpověděla mu.

„Takže se vám kapli dělá špatně?“

„No, vyloženě špatně se mi tam nedělá, jen se tam nectím moc dobře.“

Na nádvoří přicházeli první návštěvníci.

„No asi už nebudem mít klid na povídání. Kdybyste si ještě vzpomněla na něco zajímavého, tak mi dejte vědět,“ říkal jí s úsměvem, když vstával ze židle.

Zuzana s úsměvem přikývla.

8. KAPITOLA

„Ahoj lásko,“ řekla Zuzana mazlivě, když vešla do obýváku, kde Lubor seděl v křesle a četl noviny.

„Ahoj“ řekl nevrle Lubor.

„Uděláme si hezkej večer, jo?“ řekla sladce Zuzana, obejmula ho okolo krku a políbila ho.

„No joooo, to víš že jo,“ řekl otráveně Lubor a snažil se vymanit z jejího objetí, aby si mohl číst noviny.

„Tak fajn lásko, odpočiň si, já jdu připravit nějakou mňamku,“ řekla vesele Zuzana a odešla do kuchyně.

Ach jo, už zase hezkej večer, pomyslel si Lubor. Večeře se svíčkama a pak manželskej sex v podání záchranářky manželství Zuzany.

Měl plný zuby tý její přehnaný oddanosti i toho, jak se snažila oživit manželský sex po 5 letech. Byla trapná, když se snažila hrát si na smyslnou kurvu. Dělala mu striptýz. Koupila si kvůli tomu i erotický prádlo. Jenomže neměla v sobě přirozenou erotickou smyslnost, příliš předstírala a byla křečovitá. Byla to typická domácí pipina. Lezla mu na nervy s tím svým ukňouraným hlasem, když si hrála na jeho mazlivou kočičku. Svojí krásu, která mužský přitahovala jak magnet, zabila svojí obětavou a oddanou láskou, kterou každýho brzy otrávila. Ke svým partnerům se chovala jako pijavice. Nejradši by jim vlezla do hlavy a chodila by s nima i na záchod. I jeho dusila tou svojí fanatickou láskou a nedala mu ani chvíli šanci vydechnout.

Mohl se s ní rozvést, ale patřil mezi pohodlné muže, kteří neradi měnili svůj zavedený styl života. Vyhovoval mu domácí servis, který mu Zuzana poskytovala a navíc uměla dobře vařit.Taky mu lichotilo, když ostatní o něm říkali, že má krásnou ženu. Jako restaurátor byl často mimo domov, a tak se ty její hezký večery s dobrým jídlem a manželským sexem daly občas vydržet včetně tý její otravný lásky.V podstatě ji využíval, ale to si nepřipustil, raději litoval sám sebe.

Já vůl se nechal nachytat na tu její oddanou lásku, kdybych věděl, co se z ní vyklube, nikdy bych si jí nevzal, litoval se dál v duchu.

Když mě tenkrát táta před Zuzanou varoval, nechápal jsem ho, teď už mu rozumím, bohužel pozdě. Měl sakra pravdu, když říkal: „Ženská je jako lednička. Když je nová oslní tě na chvíli svou krásou, ale i ta největší krása se po čase okouká a začneš se zajímat, co je uvnitř. A když je uvnitř prázdná, přestane tě zajímat. A pokud si jí vezmeš, otráví ti život a těžko se jí zbavíš.“ Jeho sebelítostivé úvahy přerušilo volání z kuchyně: „Lásko, večeře je na stole!“

Zatímco Zuzana cvrlikala jako hrdlička, on si pochutnával na dobrý večeři, což mu trochu zvedlo náladu. Pak si lehl na pohovku v obýváku a čekal na další trapný představení Zuzany. Ta opět předvedla křečovitý striptýz a pak se na něj vrhla, jako by ho chtěla znásilnit. Její žhavá vášeň, s níž znásilňovala jeho penis, ho však do žádné zvláštní euforie nepřiváděla. Raději zavřel oči, aby se na ni nemusel dívat a oddával se fyzické slasti, kterou mu přinášely její prudké pohyby. Slyšel její sténání, jímž dávala najevo, jak moc ji vzrušuje, ale on myslel jen na svou rozkoš a blížící se orgasmus.

Když se šla Zuzana osprchovat, otočil se a usnul na pohovce v obýváku.

Zuzana ležela na posteli v ložnici a dívala se na měsíc, který svítil přímo na její postel. Po milování vždycky podléhala lítostivé náladě. Málokdy dosáhla orgasmu, většinou ho jen předstírala. Vlastně předstírala všechno - touhu po milování, vášeň, vzrušení, jen aby se Luborovi zavděčila. Myslela, že pokud má muž doma skvělý sex, udrží si ho. Potlačovala v sobě své touhy i vášně, jen aby vyhověla Luborovi. Přitom tolik toužila po tom, aby se s ní mazlil a šeptal ji láskyplný slovíčka. Už několik můžu ji opustilo a přitom je zahrnovala láskou i péčí. Lubora si musí udržet, neměla odvahu začínat s někým znova.

Co asi dělá Marek, napadlo ji najednou. Vypadal tak něžný, ohleduplný. Třeba by to byl konečně ten pravý, ale co když ne. Přesto Zuzana

zavřela oči a snila o Markovi. Zdálo se jí o něm, jak jí na hradě jako statečný rytíř zachránil před muži v černých kápích, kteří ji pronásledovali a pak se spolu vášnivě milovali.