Můj syn byl vždy velmi ambiciózní a houževnatý. Došel do každého cíle, který si vytyčil. Když byl malý, neměli jsme peněz nazbyt. Jeho otec s námi nežil a na své dítě víc nepřispíval, než přispíval. Jak šel čas, bylo na mém synovi stále více a více znát, že nedostatek financí bere jako křivdu vůči své osobě. Nikdy mi skromný život a hlubokou kapsu nevytýkal, ale z jeho pozdějších životních kroků bylo evidentní, že syn chce žít jinak. Nic nenamítám, zdá se mi to takto být v pořádku. O pracovní úspěchy, které jdou ruku v ruce s nemalým finančním ohodnocením, se sám zasloužil a to mi samozřejmě dělalo radost. Ale nic by se nemělo přehánět. Pořád by měl člověk vědět, že peníze nejsou všechno.

fotografie: Freepik

Současná krize, která se mého syna a jeho ženy dotkla hlavně finančně, ukazuje, že jejich vztah nestojí na tak pevných základech, jak se dříve zdálo. Problémy s penězi teď odhalují, že můj syn a jeho žena nejsou zvyklí cokoliv řešit. Před touto divnou dobou žili bezstarostný život a nemuseli si spolu procházet žádné problémy. Nyní toho mají ale k řešení spoustu a nemůžou najít společnou řeč. Na svou snachu si absolutně nemůžu naříkat. Je báječná a mám ji od začátku velice ráda. I ona je schopná a měla hezky nastartovanou kariéru. Na hromádce domácích financí se tak každý měsíc sešly rovnou dvě veliké částky úspěšných lidí. A na to si mladí lidé rychle zvyknou. Což se také stalo-zvykli si. A teď spolu doma neumějí vyjít.

Po hovorech, které se synem i snachou vedu, mám pocit, že se plácají ode zdi ke zdi. Nikdy u nich doma nebyly jeho, nebo její peníze. Vždy to byly jejich peníze. Jejich společné peníze. A teď, když by měli držet při sobě a v nastalé krizi si pomáhat, dělají pravý opak. Jeden druhému vytýká každou utracenou korunu, jeden druhému hledí pod ruce a hádky kvůli penězům jsou na denním pořádku. Neslýchám od nich například obavy o druhého, o to, jak komu je, jak kdo co snáší. Stále jen peníze, peníze, peníze. Po posledním hovoru se snachou jsem se dozvěděla i to, že syn je hodně urážlivý a nechce se uskromnit. Neumí to. Když naopak volám se synem, totéž říká on o snaše. Nechtějí jeden druhému naslouchat, vše řeší hádkami a výčitkami. Došlo také na oddělené ložnice a zaznívá častěji i slovo rozchod. Párkrát padlo i to, že si nedokážou představit mít spolu děti. Zřejmě proto, že s dětmi zkrátka problémy k řešení jsou, ale tomu musí člověk něco obětovat. A to se mým mladým už vůbec nechce.

Trochu jsem doufala, že je momentální stav spíše stmelí, když si společně projdou si nesnázemi. Myslela jsem si, že problémy jejich vztah posílí, ale teď mám hrůzu z toho, že můj syn je nakonec svému otci podobný víc, než jsem si kdy všimla. Než aby se svou ženou řešil problémy, za které nakonec ona ani nemůže, mává jí raději před nosem rozvodovými papíry.

Eva, 51 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.