Můj muž je strašně hodný člověk. Není divu, že je ve společnosti tolik oblíbený. Zbožňují ho kolegové, kamarádi i rodina. Je stoprocentně spolehlivý, ohleduplný, klidný, milý a empatický. Já sama mám svého manžela pro všechny tyto jeho vlastnosti moc ráda, ale v této aktuální době se jeví spíše jako minusové.

fotografie: Freepik

Máme tři děti. Všechny školou povinné. Není ani tak důležité, kdo do které třídy chodí, ale jde spíš o domácí organizaci, která nefunguje. U dětí se střídáme, jak to jde. Půl měsíce do práce dochází manžel a půl měsíce zase já. V první vlně to bylo celé na mně, ale i teď mi manžel vyšel vstříc a začali jsme se u dětí točit. Nejen kvůli financím, ale také v zájmu zachování duševního zdraví. Když jsem byla s dětmi doma jen já, samozřejmě to na mě začalo postupně všechno padat a bylo toho moc. Jako na všechny rodiče v této době. Ale i když jsem byla sebevíc unavená a vyčerpaná, vždy jsem dohlédla na to, aby děti měly vše v pořádku, co se školy a distanční výuky týče. A ta už trvá poměrně dlouho, takže manžel už by mohl vědět, jak vše funguje a na co si u dětí dát pozor. Hlavně, co se jejich nechuti a výmluv týče.

Pro děti je tato doba bez školní docházky nesmírně náročná, to je bez diskuze. Ale vnímám to tak, že tím jejich povinnosti zkrátka neodpadají. Já chápu, že je distanční výuka nebaví a nepovažují to za skutečnou školu, ale dokud jsem s nimi byla já, motivovala jsem je k dodržování školních povinností, byť jsou aktuálně v pozměněné podobě. Když jsem byla v koncích s motivací, jednoduše jsem prostě zavelela, že to bude tak a tak. Děti, i přes protesty a naschvály, výuku dodržovaly. Ale můj muž s nimi až příliš soucítí a ledasco jim odpustí.

Když nejsem doma, den co den je k výuce přemlouvá. Děti si najdou tisíc výmluv, loudají se s přípravou na hodinu, svádí kde co na připojení a tak dále. Jsou otrávené už od rána a donutit je k online výuce je stále těžší a těžší. Na spoustu školních věcí se děti rovnou vykašlou a ví, že muž je do ničeho nutit nebude. A můj hodný manžel jim vše baští. Hodně se kvůli tomu hádáme a jdeme si do protivky. Já jsem pro, aby děti nepolevily. Ale můj manžel je omlouvá tím, že to mají těžké a tak se jim už prostě nechce. Ale kdo to dnes má jednoduché? Překonání těžkostí a učení se flexibilitě jim přeci do života může mnohé dát.

Lucie, 41 let

Článek byl zpracován na základě příběhu čtenářky. Jména osob byla na její žádost pozměněna

Korektura textu Bára Klímová

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.