Právě v těchto týdnech můžete na svých zahradám vidět zajímavou včelu. Ač působí strašidelně svým černým zbarvením, jedná se o velkou pomocnici pro vaší zahradu. Určitě jí tedy nezabíjejte!

fotografie: Pixabay

Drvodělky, včely samotářky patří k největším příslušníkům čeledi včelovitých. Dosahují délky až tří centimetrů a rozpětí křídel mají až čtyři centimetry. Svým velkým tělem připomínají čmeláky, i když jsou oproti čmelákům méně ochmýřené. Drvodělky rovněž patří k významným opylovačům.

Pojmenování drvodělek je odvozeno od skutečnosti, že hnízdí v chodbičkách vydlabaných ve ztrouchnivělém dřevě. Když samička dokončí přípravu chodeb a naklade do nich vajíčka, nachystá každému z nich zásobu potravy skládající se ze směsi pylu a nektaru. Samička od sebe jednotlivá vajíčka odděluje přepážkou, kterou zhotoví ze svých slin a z dřevní drti.

Rod drvodělek má třicet jedna podrodů a přibližně pět set druhů, většina z nich však žije v subtropických a tropických oblastech. U nás můžeme spatřit pouze dva zástupce, drvodělku potulnou a drvodělku fialovou, na jižní Moravě pak byla několikrát spatřena i drvodělka malá. Vědci však v poslední době zaznamenávají výskyt drvodělek i více směrem na sever, zřejmě v souvislosti s globálním oteplováním.

I když se jedná o skutečně poměrně veliký hmyz, jde o hmyz neškodný, který se člověku zpravidla vyhýbá. V České republice lze drvodělky spatřit zejména především v našich nejteplejších oblastech, nejpravděpodobněji tedy na jižní a jihovýchodní Moravě. V posledních letech byla drvodělka potulná spatřena i v Polabí v oblasti Kunětické hory, v okolí Řípu a rovněž na hrázích jihočeských rybníků, zejména na Třeboňsku a Českobudějovicku.

Zárodky samotářských včel se často stávají potravou nejen kupříkladu datlovitých ptáků, ale rovněž i například hmyzu, sice krásných, avšak nelítostných zlatěnek ohnivých.

Když samotářská včela odlétne ze svého pracně vybudovaného hnízda slepeného z hlíny a slin, samička mnohem menší zlatěnky nejprve pozorně prozkoumává vletový otvor, aby se ujistila o nepřítomnosti domácí včely. Potom zlatěnka vnikne dovnitř, na konci chodbičky objeví larvu samotářské včely a na ni přilepí své vajíčko. Následně urychleně pospíchá pryč z místa činu.

Někdy však zlatěnka bývá při své záškodnické činnosti samotářskou včelou přistižena. V takovém případě se prý údajně zlatěnka stočí do pevného klubíčka a vzdoruje tak čelistem a žihadlům větších obyvatelek hnízda. Silnější včela sice vynese nebo vytlačí zlatěnku z hnízda, avšak bez jakékoliv újmy.

Zlatěnku lze spatřit zejména v létě na loukách nebo na okrajích lesů. Vyhledává slunná místa, na kterých se vyhřívá a odpočívá. Živí se nektarem z květů. V podstatě se jedná o paraziticky žijícího tvora, který je rozšířen v návaznosti na svoje hostitelské druhy. Na vhodných místech tedy bývá její výskyt poměrně hojný.

 

napsal Petr Matura