Poznatky čtenářky Babinetu paní Aleny V. z Přerova a jejího pobytu na Novém Zélandu upravila Jana Šulcová

Po několikahodinové jízdě jsme konečně v Rotorua. Ubytováváme se v motelu a jdeme se projít okolo jezera. Nacházíme se v chráněné oblasti. V centru Rotorua je krásné velké informační centrum se spoustou nabídek a informací pro turisty. Je to jedna z věcí, co se mi velmi na Zélandu líbí, že v každém městě, v každé vesničce jsou informační centra, které jsou zahlcena informacemi i foto materiálem co ta a ta oblast má zajímavého. Centra jsou turisty velmi využívána a vždy si mohou z nabídky vybrat jak trávit volný čas.

Celá Rotorua páchne po vajíčkách a v každém motelu jsou bazény s termálními sirnatými koupelemi. Síra je tu cítit všude. Koupili jsme si v čínské restauraci hotové jídlo a sníme ho až na pokoji. Síť těchto restaurací patří na NZ k nejlevnějším. Porce jsou tak velké, že by klidně stačila jedna porce pro dvě osoby. Cena za porci je v přepočtu na koruny asi 100.-Kč, takže opravdu nic drahého. Po dlouhém cestování jsme již dost unaveni a tak jsme se naložili do termální koupele, prostudovali letáky kam se zítra vydáme a jedeme spát.

Ráno jsme vyjeli do vulkanických míst v oblasti Hells Gate. Vstupné do parku bylo 25 dolarů na osobu. Byla to moc zajímavá procházka mezi vulkány, které vřely, bublaly a kouřily. Připadala jsem si jako v pekle. Potom jsme zamířili ještě do jiného parku, kde vše bylo ještě hezčí a zajímavější. Vulkány chrlily gejzíry 20m vysoké. Všude kolem nás to vřelo a bublalo – hotové velké peklo. Součástí tohoto parku byla zahrada, kde žili Kiwi ptáci. Měli jsme velké štěstí, že jsme je viděli žrát, protože oni převážně přes den spí. Jsou to noční ptáci. Byli překvapivě velcí. Určitě tak 2x větší, než naše slepice. Při prohlídce jsme potkali prvního Čecha. Ještě zajíždíme na farmu, abychom viděli jak se stříhají ovce. Všude stojí vstupné 25 dolarů na osobu, zajímavostí je tolik, že mám pocit, že mám vítr v peněžence. Den se pomalu krátí a tak nás čeká ještě okruh kolem jezera, večeře v restauraci, Wirphol vana a konečně spát po tak krásném dnu.

Po snídani balíme a opouštíme motel. Čeká nás cesta domů, ale ještě jsme se jeli podívat v Rotouře na dům, kde bydlela královna NZ . Maorská vesnice byla další zastávkou na naší cestě. Viděli jsme jak žili, jejich zvyky, tance, domy, ukázky jejich života byly zajímavé. Maoři byli vůbec první osadníci Nového Zélandu. Cestou domů jsme se ještě zastavili na termálním koupališti a potom již pokračovali dál. Už jsem přestala počítat, všechno je tu pro nás drahé. Malá voda, nebo cola stojí tak 3dolary, zmrzlina 2,5 dolaru, raději o tom nepřemýšlet. Všude se opravují cesty, krajina je místy podobná jako naše Beskydy, ale o kravách a ovcích, které jsou skoro všude se mi bude zdát ještě i u nás doma. Jsme příjemně unaveni po dlouhém cestování a chození. Konečně se dostáváme domů a do postele.

předchozí díl si můžete přečíst ZDE